Rozhovor s Lenkou Včelákovou, ambasadorkou charitativního projektu Novoročenky pomáhají
S Lenkou Včelákovou, členkou statutárního orgánu společnosti TRANSPORTSERVIS a.s. se známe již od roku 2013, kdy poprvé podpořila projekt Novoročenky pomáhají. Vzájemné sympatie vedly k tomu, že už v roce 2014 se stala ambasadorkou projektu. Od té doby dokázala informace o důležitosti podpory dospělých lidí s mentálním znevýhodněním rozšířit v okruhu svých přátel nebo firemních partnerů. A někteří z nich se stali dárci v rámci projektu Novoročenky pomáhají. Rozhovor je o její práci a také o tom, proč podporuje Společnost DUHA a proč je důležité darovat.
Známe se hodně let, ale nikdy jsme si nepovídaly o Vaší práci. Já samozřejmě vím, čím se Vaše rodinné firmy TRANSPORTSERVIS a.s. a KD Trans s.r.o. zabývají, a klidně řeknu, že obdivuji, že křehce působící žena jako Vy, se dokáže pohybovat ve světě velkých nákladních vagónů, nákladních vozů a stavebních strojů. Pohybujete se ve světě logistiky a dopravy už mnoho let. Cítíte se pro tuto práci předurčena?
To bych úplně neřekla, ale vzhledem k tomu, že se jedná o rodinnou firmu, směřovala jsem i svoje vysokoškolská studia tímto směrem. Vystudovala jsem Dopravní fakultu Jana Pernera v Pardubicích, ale v životě mě zajímala a zajímá spousta jiných věcí. Pro firmu jsem pracovala už během studií, ale po jejich dokončení jsem chtěla vyzkoušet i jiné oblasti, ve kterých jsem pak získávala další pracovní zkušenosti. Žila jsem v cizině, využila jsem svoje znalosti cizích jazyků a práce v zahraničí i cestování mě naplňovalo. A až kolem 28 let jsem naskočila do rodinné firmy. Je skvělé, že jsem u něčeho, co vybudoval můj otec, a já a moje sestra můžeme pokračovat. Jedné z našich společností je již 30 let, a to považuji za velký úspěch. Je skvělé, že pokračuji v něčem, co rodina začala a vybudovala, ale je to také velká zodpovědnost. Tahle práce mi ale dává velkou svobodu a zároveň můžu určovat směřování firmy. Ale vedle své práce si hledám ještě jiné projekty, skoro bych řekla srdcovky, jako je DUHA.
Jsem moc ráda a vážím si toho, že Společnost DUHA řadíte mezi svoje srdcovky. Věnujete jí hodně času a energie, a za to opravdu děkuji. Stíháte vedle své náročné práce, a DUHY, ještě něco dalšího, čemu se s radostí věnujete?
Když jsme zabrousily k neziskovému sektoru, mě zajímá hodně oblastí, které potřebují podporu a obecně řečeno, považuji za velice důležité pomáhat dělat osvětu tématům, která jsou trochu opomíjená, to mě hodně baví. Protože mi naše rodinná firma dává pocit jistoty a zázemí, tak mohu svoji energii zacílit i tímto směrem. Věnovat se projektům, jako jsou ty ve Společnosti DUHA.
Je skvělé, že je čím dál více firem i jednotlivců, kteří už darování považují za důležitou a nedílnou součást jejich života. Mají chuť se o svůj úspěch podělit a umí si najít téma, které chtějí podpořit. Moc by mě zajímalo, jak to bylo u Vás. Bylo darování součástí života Vaší rodiny? Dá se říct, že Vás k tomu rodina vedla?
Já myslím, že určitě. V rodině jsme zvyklí se starat o sebe navzájem. A mně je blízké se starat o své nejbližší a od toho je krůček o starání se o druhé. S otcem ve firmě jsme vždycky diskutovali o tom, na co a komu přispějeme. A také jsme se bohužel párkrát i spálili. Nicméně, nikdy pro nás nebylo důležité se tím, že někoho podporujeme, prezentovat. Postupem času jsme zjistili, že je lepší podporovat projekty, které máme v dosahu a nabízejí možnost dlouhodobé podpory. Proto je mi i blízká DUHA, protože projekt má kontinuitu, rozvíjí se a je tady už mnoho let. Taky je mi blízké, když si můžete projekt „zkontrolovat“. Ale nejenom si přečíst výroční zprávu, ale potkávat se s lidmi, povídat si a dozvídat se, co se v organizaci děje, čím aktuálně žijí.
A ještě jeden důležitý moment mě vedl k tomu, že podporujeme, v rámci našich možností, neziskový sektor. Moje maminka pracovala jako ředitelka tehdy ještě ve Zvláštní škole, je speciální pedagožka. Takže co já si pamatuji, tak lidé s hendikepem byli součástí našeho života. Jako děti jsme za ní chodily do školy, příběhy žáků a jejich rodin byli součástí naší konverzace a mně přišlo naprosto automatické, přirozené, že se tyto světy propojují. Dokonce ještě i dnes dostáváme přání ke svátkům od bývalého žáka mojí maminky a je milé, že píše přání už i mým dětem.
Když jste se ve firmě rozhodovali, jaká témata podpoříte, byla třeba práce Vaší maminky to, co Vás ovlivnilo?
My jsme témata střídali, ale jsem ráda, že je to téma spojeno s mentálním znevýhodněním. Můj pocit totiž je, že toto téma je trochu opomíjené, a to mi přijde nefér. Takže se dá říct, že ano, cítím tam vliv svojí mamky. Znám to prostředí, viděla jsem ty děti ze speciální školy vyrůstat a potkávali jsme se. Přišlo mi to naprosto přirozené.
Co je pak to hlavní, co Vás u projektu, který jste někdy podpořili, drží?
Myslím si, že darování by mělo být automatickou součástí každé společnosti. Takže mně přijde úplně normální podporovat. Jako zaměstnavatelé nabízíme pracovní příležitosti a stejně tak bychom se měli zajímat a podílet na podpoře sociální oblasti.
Kdyby to udělala každá organizace, tak by to bylo skvělé. A inspirovala k darování třeba i svoje zaměstnance, šla jim příkladem. A za důležité považuji i to, když firmy pak podporují vybrané téma dlouhodobě, to je pro neziskovky velice důležité, dává jim to určitou jistotu. Nejen finanční, ale i morální. Někdo projevuje o vaši náročnou a společensky prospěšnou práci zájem. Je to velice motivující. Firma a neziskovka by měla vytvářet především partnerství, a to bez oboustranného zájmu nejde. Novoročenky nám právě toto umožňují, protože dárcům se projekt líbí, jsou s námi mnoho let a my máme šanci se vzájemně poznávat.
Já si myslím, že ne vždycky musí být nutně ta podpora finanční formou, někdy je třeba důležitější propojení na vhodný kontakt pro spolupráci nebo odborná expertiza.
Ano, s tím souhlasím. Vzpomínáte si, jak jste našla Společnost DUHA?
To si vzpomínám přesně, přišla mi nabídka projektu Novoročenky z DUHY mailem. A my jsme v té době posílali hodně novoročenek. Mě zaujalo, jak je to krásně propojené s podporou a jak to máte skvěle zorganizované. To, že sháním novoročenky pro mě nakonec nebylo podstatné, líbilo se mi, že s vámi jsme propojeni skrze obraz, který nám zůstává, máme jej na novoročence, ale zároveň nám připomíná DUHU třeba na stěně v kanceláři. A ještě je pro mě důležité, že tím vyjadřujeme sounáležitost s klienty, kteří ten konkrétní obraz namalují.
Ano, já to vnímám podobně, skrze obrazy zůstává Společnost DUHA dárcům na očích. Jsme díky tomu více propojeni. A krásné momenty vznikají i při předávání obrazů. To je příležitost dárce poznat osobně a více je také s činností Společnosti DUHA seznámit.
Sledujete celoroční činnost Společnosti DUHA?
Mě velice baví projekt Novoročenky. A práce, kterou DUHA dělá, mi přijde skvělá. Je to něco, co společnost potřebuje, a co do ní patří. Znovu se vrátím k práci mojí mamky, kdy mi přišlo samozřejmé chodit za ní do speciální školy. Přišlo mi to stejné, jako když jdu do běžné školy. Nevnímala jsem na tom nic zvláštního. A stejně tak je pro mě normální, samozřejmé, že se podporují lidé s mentálním znevýhodněním. Toto je a má být součástí běžného života, stejně jako oni jsou součástí běžného života.
Ano, Společnost DUHA nabízí našim klientům co nejběžnější život. Naši klienti mají stejné potřeby jako my, jen potřebují v některých oblastech podporu. Ale mohou žít svobodný, naplněný život.
Já mám vlastně pocit, že podporu nepotřebují jen klienti, ale určitě i pracovníci Společnosti DUHA, asistenti potřebují podporu, aby mohli tu práci co nejdéle dělat.
Vraťme se ještě k projektu Novoročenky pomáhají. Vzpomeňte na jeho a Vaše začátky. Projekt vstupuje do svého 11. ročníku a stále nás i dárce baví.
Já jsem se zapojila myslím hned do prvního nebo druhého ročníku. Projekt už měl webové stránky, ale mně chybělo, že nemůžu propojit obraz s konkrétním autorem, s jeho obličejem i ve chvíli, kdy rozesílám svoje firemní PFka. Chtěla jsem se dozvědět a předat dále alespoň pár slov o autorovi, vidět za obrazem konkrétního člověka. A skrze něj i organizaci a ostatní klienty, které projektem podporujeme. A nad tímto tématem jsme se sešly a tam začala naše bližší spolupráce.
Ano, dva ročníky za sebou jsme vytvořili novoročenku speciálně pro Vaše firmy. A její součástí byl i medailonek autora. Bylo mi to moc sympatické, protože autor tak ještě více vystoupil z anonymity. Náš současný web už má hezky propracované medailonky všech autorů i s fotkou, opravdu neschováváme autory za obraz, naopak, vyzdvihuji po celou dobu projektu, že se tímto úžasným způsobem podílejí na podpoře svojí DUHY. Takže všechny zvu na náš web novoročenek.
Já mám k tomu ještě jeden příběh. Ten dokládá, jak je důležité vidět osobnost konkrétního člověka, jeho příběh, co má rád, co rád dělá. Došlo mi to u pro mě a moji rodinu smutné události. Když mi umírala babička a chodila za ní pečovatelská služba, nebyla jsem vždy v souladu s tím, jak s ní jednotliví pracovníci jednali. Ale už to je hodně dávno. A já se rozhodla, že napíšu o babičce krátký text, aby o ní něco věděli, jaká to byla osobnost, co měla ráda, co ne. Dodneška mám ten dopis uložený. A myslím, že to mělo svůj efekt, to, že jsem jim babičku představila. Přístup některých pracovníků k ní se pak změnil.
Děkuji Vám za tento příběh. Ano, každý je jedinečná osobnost. S našimi autory se kromě medailonku můžete seznámit i ve videu a podívat se, jak vytvářejí obrazy. A další příležitostí je navštívit výstavu na Novoměstské radnici v Praze od 25. 10. do 29. 10. 2023. Tam jejich obrazy uvidíte na vlastní oči, což je nejlepší. Vstup na výstavu je zadarmo. Pro mě tím, že autory představíme, jim dáváme respekt a je to i poděkování za jejich tvorbu. Naši autoři jsou fajn, někteří budou určitě osobně na vernisáži 24.10. 2023, kterou výstavu zahájíme. Já už některé autory znám 14 let a je skvělé, že je malování stále baví.
A jaký je to pocit, být v roli ambasadorky projektu Novoročenky pomáhají? A co byste doporučila budoucím dárcům projektu Novoročenky? Proč se do projektu zapojit?
Role ambasadorky je pro mě radostná a zodpovědná zároveň. Snažím se pro projekt nadchnout další lidi. Myslím, že poznám, kdy jim můžu o projektu nebo o Společnosti DUHA něco říct, kdy je vhodná chvíle a možnost podnítit zájem. Dělám to ráda. Vždycky jim řeknu, že je to organizace, která dává šanci dospělým lidem s mentálním znevýhodněním a že znám její fajn projekt, který je skvělý a funguje mnoho let. Je to projekt, který umožní běžný život lidem s hendikepem. Ten běžný život bych ráda zdůraznila. A naposledy se dnes vracím k práci mojí mamky ve speciální škole. Když děti vyjdou z této školy, tak na ně čekají nástrahy běžného života. A jsou potřeba další podporující organizace pro dospělé se znevýhodněním. A to děláte právě vy – umožňujete jim žít běžný, samostatný život v dospělosti.
Zdi kanceláří za 11 let spolupráce s Lenkou Včelákovou a firmami Transportservis a.s. a KD Trans s.r.o. zdobí 17 obrazů s názvy Anděl v zasněženém městě, Věž a hodiny, Sněhová vločka, Slunečnice a mnoho dalších. Jejich autory jsou například Kateřina Nedbalová, Jiřina Zouzová, Eva Ciprová, Jana Zapletalová, Petr Simon, Richard Kučera. Obrazy těchto autorů najdete i v aktuálním 11. ročníku projektu Novoročenky pomáhají.
Děkuji Vám za spolupráci, za všechny novoročenky, které jste už s obrazy od našich malířů rozeslala, i za osvětovou činnost, kterou pro Společnost DUHA a dospělé osoby s mentálním znevýhodněním děláte.
Tady je malá ukázka, novoročenky pro rok 2015, tehdy na přání ambasadory i s portrétem autora.
Děkuji Vám za rozhovor a těším se na společnou spolupráci během 11. ročníku projektu Novoročenky pomáhají.
Zde najdete vše o Novoročenky pomáhají, navštivte přehledný katalog obrazů, medailonky autorů a neváhejte se zeptat na vše, co s projektem souvisí. Rádi pro vás novoročenku z obrazu vytvoříme, stačí si jej vybrat v katalogu a mít chuť podpořit dospělé lidi s mentálním znevýhodněním finančním darem. Inspirovat se můžete i referencemi dalších dárců.
Děkujeme za podporu.
Lenky Včelákové se ptala
Margita Losová
manažerka pro rozvoj organizace, PR a péče o dárce
manažerka projektu Novoročenky pomáhají
