V květnu 2023 nastupuje na pozici vedoucí Chráněného bydlení ve Společnosti DUHA
Kateřina Rozkopalová vedla sedm let ve Společnosti DUHA službu Centrum denních služeb. 1. května 2023 se ujímá nové pozice ve Společnosti DUHA a bude řídit službu Chráněné bydlení. Svoji kariéru zahájila v organizaci o.p.s. Pohoda jako asistentka chráněného bydlení, a to hned po maturitě. Práce jí chytla, možná i proto, že už od dětství cítila, že práce v pomáhajících profesích bude pro ni to pravé. My ve Společnosti DUHA jsme rádi, že služba Chráněné bydlení bude mít zkušenou manažerku, která i díky skvělé znalosti Centra denních služeb může přispět ke spolupráci obou služeb.
Katko, v sociálních službách se pohybuješ už poměrně dlouho. Byla Tvoje cesta do této oblasti přímá? Co Tě vedlo ke studiu práce v sociálních službách?
Pamatuji si tento zážitek. V deseti letech jsem jela s tátou z vystoupení se sborem. Cestou jsme z autobusu viděli, že někdo srazil pána a jediný kdo vystoupil z toho autobusu a šel mu pomáhat byl můj táta a pak řidič autobusu. A to byl první moment, kdy si vybavuji, že jsem si řekla, že tímhle směrem bych chtěla jít, umět pomáhat. No, a po maturitě, asi tomu chtěla náhoda, že mi maminka mé kamarádky řekla, že v Pohodě shánějí asistentku, a mohla bych to zkusit. Takže tam jsem začala. A strávila tam celkem šest let.
A věděla jsi hned, že to je to, u čeho bys chtěla zůstat?
Hned od začátku. Pohoda měla jako cílovou skupinu dospělé lidi s mentálním znevýhodněním a mně to hned sedlo. Potkala jsem tam úžasné lidi, kteří mě inspirovali. Jako kolegyni jsem měla současnou ředitelku Pohody, od které jsem se toho hodně naučila a byla mi oporou v začátcích.
Katka pracovala v Pohodě jako osobní asistentka, později i jako zástupkyně vedoucí chráněného bydlení. Práce se jí líbila, ale časem nastoupily i mateřské povinnosti. Ani během tohoto období nelenila a vystudovala obor speciální pedagogika na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. A jednoho dne jí na sociálních sítích zaujal inzerát Společnosti DUHA na pozici vedoucí Centra denních služeb. A to byla pro Katku hozená rukavice, kterou nenechala ležet ladem. Ve výběrovém řízení uspěla. I díky podpoře rodiny si mohla na manažerskou funkci troufnout.
Katko, ty jsi jako vedoucí CDS pracovala sedm let, přišla jsi již do transformovaného CDS. Jaké úkoly Tě čekaly na začátku? (Pozn. Dříve se CDS nacházelo na Bolevecké, později se přestěhovalo do dvou lokalit a modernizovalo náplň i činnosti.)
CDS je poměrně velká služba, takže na samém začátku jsem se seznamovala s pracovníky, postupně se všemi klienty (tehdy jich bylo přibližně 55), postupně jsem trávila čas ve všech místnostech a seznamovala se a seznamovala a seznamovala a nasávala atmosféru. Od samého začátku jsme se s kolegy bavili o systemickém přístupu ke klientům, co je účelem naší práce, kde je rozdíl mezi asistencí a pečovatelstvím. Bavili jsme se o situacích, které byly rozporuplné, co se týče použití kontroly a pomoci. Jak kdo máme tento rozdíl osobnostně nastavený a kde se v něm můžeme potkat. Bavili jsme se o hranicích, o tom, co děláme proti vyhoření apod. Nastavovali jsme program – snažili jsme se nabídnout klientům nové činnosti a aktivity nejen v CDS, ale i mimo jeho prostory, aby měli možnost prožít i společenské události jako výstavy, kina, apod.
Katka se během let opírala i o znalosti, které si rozšiřovala v kurzech a školeních. Jmenujme alespoň Systemický přístup; Dovednosti pro udržení hranic v profesionálním vztahu; Jak respektovat práva lidí s mentálním postižením a pracovat s nimi v sociálních službách aj.
Katko, na co jsi hrdá a co Tobě osobně sedm let v CDS dalo?
Já jsem ráda, že jsem dokázala předávat principy práce s klienty a věřím, že ti asistenti, kteří ty principy dokázali vzít za své, je ponesou dál. A z toho mám radost. Esenci té práce bych popsala jako to, že víš, kde je tvoje hranice a víš, že člověk, kterého podporuješ je stejný člověk jako ty. Mně osobně práce v CDS bavila, protože byla velmi různorodá. Každý den se dělo něco trochu nového, neočekávaného, veselého ale i vážnějšího. Ale ta rozmanitost k naší práci patří. Naučila jsem se situace, které přicházejí, brát takové jaké jsou, nehroutit se z nich, poučit se z případných chyb, a umět z nich vyvodit a nastavit jasné postupy, jak co řešit. Za těch sedm let tu prošlo spousta asistentů, každý byl jiný. A to mě na tom také hodně baví, ta různorodost v lidech. Každý jsme jiný, ale stejně spolu můžeme dobře fungovat, a hodně se od sebe navzájem učit a inspirovat se. A to platí nejen mezi pracovníky, ale i mezi pracovníky a klienty, vzájemné učení a inspirace probíhá i tam. Týmová spolupráce zde fungovala a funguje velmi dobře, podpora kolegů mezi sebou nebo sdílení radostí z práce. Zažili jsme hodně legrace.
Co bylo před sedmi lety jinak než dnes?
Když jsem před sedmi lety přišla, práce s klienty byla hodně zaměřená na skupinovou práci, kdy více klientů tvořilo stejnou věc. Asistenti si neuměli představit, že by se činnosti rozdělily a pracovalo se více individuálně. To se ale postupně mění. Naučili jsme se o naší práci smýšlet trochu jinak a více dát pozornost individuálním potřebám každého člověka. Začali jsme tak sestavovat i individuální plány. Skupinovou práci jsme více postavili na vzájemné spolupráci klientů, tedy např. vzniká jeden výrobek, ale každý klient na něm udělá jinou část, postupně si ho předají a někdo poslední jej pak zkompletuje. Hodně jsme pracovali na trpělivosti a na tom, jak s klientem, který potřebuje kontinuální práci, pracovat. Podařilo se, že někteří klienti, kteří dlouhá léta mluvili o samostatném bydlení nebo zaměstnání, udělali rozhodnutí a tato svá přání změnili v realitu.
Udělali jste tedy velký kus práce. Shrň, prosím, co se povedlo.
Povedlo se zahájení a zprovoznění e-shopu, kde nabízíme k prodeji tvorbu klientů. Povedlo se aktualizovat metodiku tak, že odráží realitu procesů ve službě. Povedlo se vysvětlit její smysl pracovníkům, kteří ji přijali za svou a využívají ji při své práci. Povedlo se upravit místnosti podle potřeb klientů, aby se zde cítili bezpečně a pohodlně. Nastavili jsme pravidelné ranní porady klientů, kdy se všichni na místnosti sejdou a řeknou si, co se daný den a dny následující bude dít. Postupně si vedení porad převzali klienti a nyní je vedou třeba i s podporou asistenta sami. Povedlo se spoustu dalších větších i drobnějších věcí.
A necháváš nové vedoucí/mu nějakého kostlivce? Co čeká kandidáta/kandidátku na tuto pozici? A co bys vzkázala?
No, nechávám nepořádek na stole, to nestíhám (smích). Nový kolega, kolegyně převezme fungující a zajetou službu. Bude mít možnost službu rozvíjet po stránce kreativní, provozní i organizační. Bude dobré, když přinese svoje zkušenosti a nový čerstvý náhled na sociální ambulantní službu, čímž může nadále posouvat službu v rámci 21. století kupředu. A co bych vzkázala? Že budu ráda oporou, ale kdybych na poradách vedení DUHY moc řídila službu CDS a měla nevyžádané rady, tak ať mě kopne pod stolem:-).
A jaké Tě čekají výzvy v nové funkci vedoucí Chráněného bydlení? Bylo Ti hned jasné, že do toho jdeš, když jsi se dozvěděla o výběrovém řízení?
To určitě ne. Je to pro mě velká výzva a mám k tomu velkou pokoru, jdu do té funkce s velkou úctou, ta služba má v DUZE velkou tradici. Chráněné bydlení jsme založili v Praze po sametové revoluci jako první. Je to závazek. Ale podpořil mě i můj muž, ať do toho jdu. Podpora rodiny je pro mě důležitá. Na novou práci se těším.
Kateřina Rozkopalová zužitkuje v nové funkci zkušenosti ze začátku své kariéry ve službě chráněné bydlení v Pohodě i sedm let v Centru denních služeb Společnosti DUHA. Jsme rádi, že zůstává součástí Společnosti DUHA. Loučení s asistenty v CDS bylo smutné a radostné zároveň. Květiny a dárky na památku, např. od celého týmu taška pro Superwoman vedoucí CDS, která Katce na rameni sluší. Nese si jí do další, nové etapy svého života se Společností DUHA.
Přejeme Ti, Katko, mnoho zdaru!
Děkuji za rozhovor.
Katka a její čas v DUZE ve fotogalerii.
Margita Losová
manažerka pro rozvoj organizace a PR, péče o dárce
