Zeptali jsme se jich před Mezinárodním dnem dětí.
Ve čtvrtek 1. června 2023 slaví všechny děti svůj svátek – Mezinárodní den dětí. My všem samozřejmě gratulujeme a přejeme, ať si jej do sytosti užijí.
Nedávno mě inspirovala kolegyně Hana Probstová, když mi poslala k přečtení domácí úkol své dcery na hodinu angličtiny, ve kterém popisovala, jak svýma očima vidí práci, do které každý den odchází její máma. Musím přiznat, že se mi to moc líbilo, věřím, že dostala za úkol pochvalu. Inspirovalo mě to, a požádala jsem další kolegy ze Společnosti DUHA, aby vyzpovídali svoje děti.
Odpovědí se nesešlo mnoho, jsme mladý kolektiv a MDD tak budou slavit zejména kategorie mateřská školka, prvňáčci…na jejich odpovědi se budeme těšit za pár let.
A teď bez cenzury odpovědi čtyř dětí, kterým tímto za jejich upřímný pohled mnohokrát děkuji. Přeji příjemné čtení.
Začneme slečnou, která povzbudila moji zvědavost. Příspěvek Anastázie Probstové, dcery koordinátorky Chráněného bydlení, Hanky Probstové. Hanka pracuje v DUZE už dlouho, prošla Centrem denních služeb a nyní v Chráněném bydlení rozdělení služeb v bytech koordinuje a je i v přímém kontaktu s klienty. Mohli jste ji vidět v soutěžním pořadu České televize Kde domov můj, kde skvěle hájila naše barvy.
Dnes bych chtěla psát o své mámě. Myslím si totiž, že moje máma je skutečná hrdinka. A proč si to myslím? Moje máma pracuje v organizaci zvané DUHA. Tam pomáhají lidem s mentálním postižením. Je tam opravdu hodně způsobů, jak jim pomáhat. Například moje máma se stará o klienty, kteří mají své vlastní bydlení. Stará se, aby měli vše, co potřebují, od jídla až po složité věci jako je výměna pračky. Každý den za nimi někdo chodí, pomáhá jim se vším potřebným, povídá si s nimi a zažívá skvělé zážitky, ze kterých jsou pak skvělé historky. Někdy pracuje moje máma až do noci a jednou za čas má noční směny, což může být dost náročné. Avšak všichni klienti ji milují a já to moc dobře vím, protože je znám. Jsou tolik přátelští a je s nimi velká legrace. Moje máma je pro ně velmi důležitá, protože jim rozumí. Několikrát jsem viděla, jak hraje na kytaru a oni s ní zpívají a jsou tolik šťastní. Ona jim pomáhá v mnoha a mnoha směrech. Tohle je opravdu těžká práce a občas jsem smutná, když se moje máma večer nevrátí domů, ale jsem na ni velmi pyšná. Pomáhá lidem, které spoustu lidí bezdůvodně zavrhlo, a to je podle mě to pravé hrdinství.
Anastázie Probstová
A druhou slečnou v pořadí je Andělka Debnárová, dcerka naší ambasadorky a správkyně sociálních sítí, Natálie Debnárové. Jinak také modelky a externí redaktorky časopisu Vogue. Andělka je s DUHOU spjatá velice, není žádným tajemstvím, že 25 let DUHU vedla Eva Brožová, její babička. Takže i Natálie by mohla vzpomínat na časy prožité s maminkou ředitelkou…to bude ale třeba na jiný rozhovor.
Rozhovor se svojí dcerou vedla Natálie Debnárová.
Andělko, co víš o práci Tvojí maminky?
„Tak vím, že píše a vím, že píše o různých věcech, že se z toho vydělávají penízky, je to občas i dost zajímavý, vím, že když píšeš o nějakým místě tak tam jedeš, abys to napsala přesně podle toho místa.“
A o DUZE?
„Děláš instagramový storíčka o tom, co ti lidé v DUZE dělají. Pamatuji si, že jsem viděla příspěvek o bowlingu, že byli na bowlingu. Nebo když jedou třeba na výlet a někdo to nafotí, tak ti to pošlou a ty to zpracuješ a dáš to na Instagram. Aby to ostatní viděli, jak se hezky mají tihle lidi, který jsou mentálně znevýhodněný. Pak ještě chodíš na schůzky, i s paní ředitelkou.“
A byla jsi tam někdy?
„Ano, když ještě babička byla paní ředitelka, tak jsem tam byla hodněkrát. Byla jsem tam taky po tom, co už babička nebyla ředitelkou za tetinou mámou Pavlínou (pozn. asistentka vedení Společnosti DUHA). Takže jsem tam byla a jsou tam milí lidi, jsou hodní. Pamatuji si, že když tam byla nějaká paní, co se stará o lidi se znevýhodněním, že byla strašně milá. Říkala jsem si, že jsou tam tak milí lidi, že podle mě ti lidi se znevýhodněním se mají moc dobře. Že to je lepší, než být doma a nemít žádnou pomoc. A tam máš prostě pečovatele a oni se o tebe staraj a pomáhaj těm lidem například nakupovat. Viděla jsem i nějaký video ve kterém bylo, že paní si dělala kartičky, co si musí koupit a ta paní šla sama napřed na nákup, a ta paní pečovatelka šla v odstupu za ní. Takže se ten člověk cítil dobře, že jde sám, ale věděl, že když se mu něco stane, tak za ním je ten pečovatel a může ho o něco poprosit.“
Děkuji.
A jaké jsou odpovědi kluků?
Jak to vidí Šimon, syn koordinátorky služby Podpora samostatného bydlení, Lucie Pátkové
„…Vím, že pracuje s postiženými lidmi, kteří nejsou dostatečně samostatní. A neumí počítat, číst, nebo uklízet. Pro mě to znamená, že v podstatě pomáhá osm hodin každý den lidem, kteří se o sebe nemohou postarat. Určitě je trpělivá a dobrosrdečná. Moc se mi to líbí, že právě ona dělá takovou práci, protože si myslím, že se pro tuto práci narodila. Doufám, že máma bude pomáhat postiženým lidem ještě velmi dlouho.“
A na závěr tu máme odpovědi Dominika Chromého, syna Michaeli Chromé, která je ředitelkou od ledna 2023. Rozhovor bez cenzury je tu. Otázky dávala Michaela.
Zajímá Tě, co v práci dělám? „Docela jo“ A víš, co dělám konkrétně já? „Staráš se o mentálně znevýhodněné lidi?“ A víš, co to znamená? „Všichni v Duze děláte, aby si zlepšili život, aby mohli žít moderní život jako ostatní lidé.“ A máš představu, jak vypadá moje práce? „Ty řešíš, koho vezmeš, dalšího klienta, do práce. A řešíš dokumenty.“ A napadá tě ještě něco? „Nebo koho vyhodíš, když se nesnaží tu práci dělat dobře a tak. Nebo když už někdo nechce dělat tu práci, tak řešíš výpovědi a pak hledáš nový lidi. A řeší se, zda se někdo zlepšil nebo ne.“ A teď mluvíš o klientovi nebo o pracovníkovi? „No o klientovi, no protože to je vlastně stejné jako pracovník.“ Myslíš, že není rozdíl mezi klientem a pracovníkem? „No pracovník pracuje a klient vlastně taky, ale takovou menší práci.“
Víš, komu jeho práce nejvíc pomáhá? Koho podporujeme? „No podporujete znevýhodněné lidi, mentálně znevýhodněné, kteří chtějí taky žít normální život a mají problém si počítat peníze a tak.“
Líbí se Ti, co dělám a proč? „Výrazně tvoje práce se mi líbí, protože jsi ředitelka a řešíš koho vezmeš a koho ne, a že se staráš o lidi a zlepšíš jim život.“
Chtěl bys do práce přijít někdy na návštěvu a proč? „Ano, a to moc rád.“ A proč? „Zajímá mě, kolik hodně máš dokumentů a jak se staráte o lidi a jak ta vaše práce vypadá“.
Co je na té práci nejhezčí, nejlepší a co naopak vidíš svýma očima jako nejtěžší? „Určitě těžký je řešit ty dokumenty, kolik platíš poplatků. A nejhezčí asi je pro tebe, že prostě dáváte klientům chráněné bydlení před tím ústavem a že můžou žít moderní život.“
Děkujeme všem za odpovědi, rozhodně nás potěšily.
Margita Losová
manažerka pro rozvoj organizace a PR, péče o dárce
