Rozhovor s ambasadorkou Pavlou Žákovskou o Novoročenkách, které opravdu pomáhají.
Pavla Žákovská projekt Novoročenky pomáhají zná doslova od jeho batolecích let. Podpořila jej v době, kdy jsme teprve testovali, zda se bude dárcům líbit. Je moje blízká kamarádka, proto jsem od ní vždy očekávala upřímnou zpětnou vazbu. A té se mi dostalo zejména v podobě podpory projektu – Pavla Žákovská je ve své koučovně obklopena již dvanácti obrazy z projektu Novoročenky pomáhají. V rozhovoru jsme ze široka probraly její zajímavou práci i vztah ke Společnosti DUHA a „Novoročenkám“.
Pavlo, když se něco nového rodí, tak to často testujeme na svých přátelích. A já bych Ti chtěla touto cestou poděkovat, že jsi projektu dala před více než 11 lety zelenou a vytrvale jej podporuješ. Mně každý takový dárce přináší radost a podporu. Přijala jsi i roli ambasadorky projektu. Proč jsi se posunula do této, pro Společnost DUHA důležité role, si určitě ještě budeme povídat. Ale ze všeho nejdříve, představ nám prosím svoji práci. Jsi kouč, který do své práce vnáší velice zajímavé prvky. Prozraď víc, prosím.
Já to asi vezmu úplně zeširoka. Když o tom přemýšlím, i v souvislosti se všemi různými koučovacími výcviky, kterými jsem prošla, uvědomila jsem si mnohokrát, že celé moje poslání se opírá o podporu lidí a umožňování sobě i druhým, abychom byli v radosti a pohodě. A když jsem k tomuto dospěla, tak mi ještě pohledem do minulosti došlo, že vždycky pro mě bylo důležité, aby lidi okolo mě byli v pohodě. A ti, kteří nebyli, tak ty jsem měla potřebu rozveselit, nebo se za ně postavit nebo jim nabídnout nějaký jiný úhel pohledu na situaci. Nejdřív jsem začala vzděláváním dětí, ale velmi rychle jsem se posunula do vzdělávání dospělých. Protože vzdělávání dětí jsem zahajovala ještě před revolucí a to, jak jsem to chtěla dělat, se nepotkalo s tím, co bylo možné v aktuálním systému. S dětmi to bylo báječné, tam jsem se cítila jak ryba ve vodě. Zajímaly mě jejich potřeby i názor, ale to, jak jsem to chtěla dělat, se zkrátka nepotkávalo s momentální situací ve školství. Takže jsem z toho vystoupila. A pomohla mi k tomu mateřská dovolená.
Škoda, dětský svět přišel o jednu fajn učitelku, ale ty naštěstí obohacuješ jinde. Jak to tedy bylo dál?
Začala jsem se věnovat rozvoji dospělých, a přes kurzy a školení jsem se dostala do holandské firmy, která zde chtěla začít působit. Dostala jsem se tedy do vzdělávací firmy západního střihu a tam jsem měla to obrovské štěstí, že jsem si už v roce 1996, kdy se o tom tady mnoho nevědělo, čichla ke koučování. Měla jsem díky nim přísun informací a totálně mě to nadchlo a pohltilo. Tam se mi to všechno propojilo, tedy, že nejenom workshopy, ale individuální práce – podpora konkrétního člověka v jeho potřebách, je ideální. Dneska už mám štěstí v tom, že se na mě obracejí i jednotlivci, kteří se mnou zažijí firemní školení a pak ke mně jdou oni nebo dokonce jejich rodinní příslušníci samostatně. Přicházejí ke mně úžasné firmy i lidé, kteří vědí, pro co si ke mně jdou.
Tomu se říká štěstí v práci.
Za dva roky to bude 30 let, co tuhle báječnou práci dělám a neuvěřitelně mě to baví. Baví mě sledovat i jak se koučovací přístup proměňuje. Koučovací přístup je celostní. Je o otevírání se všem informacím, které okolo nás létají. Pro mě je největší radost sledovat, jak člověk přichází, jak rozkvétá a rozkvetlý ode mě odchází.
To zní krásně. My se v DUZE také intenzivně věnujeme vzdělávání i seberozvoji. Považujeme to za důležité.
Ještě bych ráda zmínila svoji krásnou spolupráci se Simonou Šaškovou, se kterou spolupracuji už několik let na koučování s koňmi. To je naprosto úžasná záležitost. Máme zpětné vazby od lidí, kteří workshopy s koňmi zažili, že to je nejúžasnější zážitek, který v rámci firemního vzdělávání získali. Jde to přes tělo a emoce. Lidé si pak často vzpomenou, co zažili při workshopu s koněm, a aplikují to v praxi.
Tak tohle by bylo na úplně samostatný článek, o tom by se asi dalo povídat hodiny a myslím si, že by bylo úžasné absolvovat workshop s koňmi i s kolegy v DUZE. Třeba jednou…
Tak pojďme teď od práce, která Tě tak krásně naplňuje, k „Novoročenkám“. Byla jsi mezi prvními dárci projektu, kteří mi dali svým postojem a podporou najevo, že to je životaschopný projekt. Že dává smysl nejenom nám ve Společnosti DUHA. To bylo na startu nesmírně důležité. Protože jsi absolvovala i dva pilotní ročníky, tak můžeme říct, že jsi u projektu 13 let. A já se ptám, proč?
No proto (smích). No, to má moc důvodů. Tak já asi začnu u toho prvního, ten první důvod jsi ty. To je to naše kamarádství a energie, kterou si držíme už od gymnaziálních let. Máme hodně veselé energie, hodně jsme se nasmály, takže ty jsi byla důvod. Věřila jsem, že když něco děláš, tak to má smysl.
Děkuji, Pavlo.
A myslím si, že umím navnímat, kde je radost a živost. A ta pro mě v tomto projektu je. A když se podíváš na obrazy klientů, tak vidíš věci jinak, vidíš svět jejich perspektivou. Mně jedou teď v hlavě názvy všech obrazů, které mám. Mě si vždycky obrázek přitáhne. Pak se podívám na název, a ten mi vždy předznamená, jak bude vypadat můj další rok.
To je takřka magické.
Je tam pro mě magie toho příběhu. Ale ať se vrátím k projektu. Líbí se mi, že tam je vzájemná podpora. Dospělí lidé s mentálním znevýhodněním nám dávají něco ve svých obrazech a my svými financemi můžeme zase podpořit je. Je to vzájemné obohacování. To mně na tom přijde krásné.
A pak mě nadchnul celý proces – jeho jednoduchost, to, že funguje. Já jsem si jen vybrala obraz a pak už na mě zbývalo jenom vymyslet text přání. A vy jste celý zbytek zorganizovali. Já jsem dostala pak úhledný balíček vytištěných novoročenek. Včetně podkladů pro rozesílání mailem, což je skvělé.
Já rozesílám minimum tištěných PF, ale všem klientům, ze všech workshopů, rozesílám elektronickou novoročenku. A vím od některých, že se těší, co zase bude za obrázek.
Mně se třeba stýská, že okolo Vánoc už nenacházíme pohledy ve schránkách, takže novoročenka je ještě možnost, jak vyjádřit partnerům, přátelům pozornost. A když mluvíš o obrazu, jsem ráda, že naši dárci posílají obrazy s různorodými tématy. Protože my klienty můžeme inspirovat k určitým tématům, ale také jim necháváme velkou volnost v tom, co chtějí tvořit. My jsme pozorovatelé toho, co klienti tvoří.
Ty jsi určitě měla taky na novoročence nějakou kvetoucí louku, ne? Netrváme na čistě zimních tématech. Já si myslím, že je to taková krásná hra, propojit se svým jedinečným obrazem svůj autentický text.
Ano, to je pravda a je třeba vybírat rychle a obraz, který vás přitáhne je dobře rezervovat hned, aby vám neuniknul. Pro mě je novoročenka pozdrav a poselství do příštího roku, ale do celého roku, takže nad texty a souvislostmi s obrazem ráda přemýšlím.
Vím, že je hodně dárců, které podobným způsobem jako tebe, projekt baví.
Ano, myslím, že je potřeba hodně sdílet a sdělovat si příběhy. A my i tou novoročenkou a obrazem můžeme malý příběh sdílet. A vy vlastně sdílíte i „příběhy“ klientů, upozorňujete na to, že jsou mezi námi dospělí lidé s mentálním znevýhodněním. Je to o jejich přijetí, o respektu k nim, o tom, že oni nás tím, jací jsou obohacují. I to je důvod, proč mám potřebu být součástí tohoto projektu.
Takže, když letos poprvé v roli ambasadorky budeš mluvit o projektu Novoročenky pomáhají, budeš ho někde propagovat, bude se ti o něm mluvit lehce?
Určitě. Mně se o něm mluví lehce i z toho důvodu, že kdokoliv k nám přijde do koučovny, tak tam vidí spoustu obrazů a všechny to samozřejmě zaujme. A firmy, se kterými spolupracuji, znají projekt právě z novoročenek, které jim každý rok posílám. Tak věřím, že se některé přidají k podpoře Společnosti DUHA.
Všechno je tak, jak má být. Já myslím, že projekt přitahuje dárce, kteří se chtějí podívat za ten obraz. Podívat se na to, kdo ho maloval a seznámit se s autorem, naším klientem a poznat alespoň malinko jeho příběh. Právě přes jeho obrazy, vždyť i ty promlouvají. Mám obdiv ke všem našim klientům, kteří malují a dávají na plátno svoje sny a fantazie.
Já mám pocit, že vaši klienti tvoří srdcem. To není kalkul. A proto to přitahuje typ dárců, které to také přitahuje srdcem.
Tak to jsou krásná slova na závěr. Ještě bych všem čtenářům našeho rozhovoru doporučila návštěvu výstavy na Novoměstské radnici Praha v Recepčních salóncích (1. patro) v říjnu 2023. Alespoň na malou chvíli vystavíme obrazy. Je to přeci jen jiný zážitek, než vidět je pouze v katalogu na webových stránkách projektu. Tak přijďte. Společně s ambasadorkou Pavlou Žákovskou a celou Společností DUHA vás srdečně zveme.
Aktualizace 2024:
Kde se můžeme potkat a prohlédnout si společně obrazy z projektu Novoročenky pomáhají 2024?
Zveme Vás na výstavu, která se letos koná v Novoměstské radnici, Praha 2, Karlovo nám. 1/23, Termín: 23.10-28.10.2024, vždy od 10 do 18 hodin, vstup volný.
Pavlo, děkuji Ti za rozhovor.
Zde najdete vše o Novoročenky pomáhají. Navštivte přehledný katalog obrazů, seznamte se s autory v jejich medailoncích a neváhejte se zeptat na vše, co s projektem souvisí. Rádi pro vás novoročenku z obrazu vytvoříme, stačí si jej vybrat v katalogu a mít chuť podpořit dospělé lidi s mentálním znevýhodněním finančním darem. Děkujeme za podporu.
Ptala se
Margita Losová
manažerka pro rozvoj organizace, PR a péče o dárce
manažerka projektu Novoročenky pomáhají
