Další krásné kulatiny slavíme v DUZE se Zuzkou Hronkovou. Zuzka je činorodá dáma. Je dlouholetou klientkou Podpory samostatného bydlení, v DUZE je od jejího založení, brzy to bude 33 let. Z toho téměř 17 let pracuje v nakladatelství Dokořán a práce ji moc těší. Svoje narozeniny oslavila tak, jak si přála a naplánovala s pomocí svojí osobní asistentky Markéty, která se Zuzčiny oslavy také zúčastnila. Na oslavu pozvala ještě bývalou ředitelku Společnosti DUHA Evu Brožovou a mě, Margitu Losovou.
Zuzka souhlasila, abychom při této příležitosti znovu zveřejnili článek z návštěvy na jejím pracovišti i její rozhovor s Evou Brožovou, který najdete v publikaci Eldorádo 2 – 30 let putování ke svobodnému životu, vydané k oslavě 30 let Společnosti DUHA. A co bylo tehdy, a zůstalo dodnes Zuzčiným největším přáním? Aby tady DUHA stále byla!!!
To si přejeme i my. A Zuzce jsme všechny popřály především pevné zdraví a dobré přátele v životě a milé kolegy v práci.
A tady je krásné přání od osobní asistentky Markéty Peškové.
Milá Zuzko,
čas tak rychle letí a my už se známe 5 let. Vzpomínám na naše první setkání, kdy jsme byly obě nervózní a nevěděly, co jedna od druhé očekávat. Dnes mohu s klidem říci, že jsme se tehdy nemusely obávat ničeho. Nedávno jsi oslavila 50 let svého života, a i když nebyl vždy růžový, nepřestala jsi za sebe bojovat. Přeji ti, abys prožila spoustu dalších let tak, jak si přeješ. Přeji ti pevné zdraví, hodně štěstí a abys nikdy neztrácela naději, protože nakonec vždy vysvitne duha.
Markéta
A slíbený rozhovor JAK JE MI S DUHOU…
Vyšel v publikaci Eldorádo 2, 30 let putování ke svobodnému životu (vydáno v roce 2022)
Zuzky Hronkové se ptala PaedDr. Eva Brožová, ředitelka Společnosti DUHA v letech 1998 – 2022
Rozhodla jsem se popsat život Zuzky v DUZE, žije tu 30 let. Na jejím každodenním životě je vidět, jak se v DUZE žije, co se musela naučit, čeho si váží, za co je ráda.
Zuzka
Zuzce je 48 let. V DUZE je 30 let. Od začátku DUHY. Zuzku znám 24 let, od doby, kdy jsem do DUHY nastoupila. V té době to byla mladá slečna, bylo jí 24 let. Bydlela už v Čelákovicích, v domě s pečovatelskou službou, kde měla svou garsonku. Zde se učila samostatnému životu, starat se o svou domácnost, být co nejvíce soběstačná. Její dětství nebylo veselé, vypráví smutné zážitky ze své rodiny a rozhodně musela překonat mnoho těžkostí a strastí. Formovalo ji k velké nejistotě v životě, k potřebě mít věci zajištěné a pod kontrolou.
Vypráví: „Do školy jsem chodila do zvláštní, v první třídě jsem propadla 3x. Vyšla jsem v pětce. Pak jsem byla v ozdravovně, vážila jsem 24 kg. Když jsem už měla rozum, tak jsem si uvědomila, že mám stres od malička. To způsobili rodiče. Zvedal se mi žaludek. Měla jsem poruchu jíst.“
Po delší odmlce Zuzka doplňuje: „Matka a otec už nejsou. Dětství jsem neměla hezké. V 17 mě dala matka na dětskou psychiatrii. Matka mě tam dala abych byla mezi lidma, doma jsem zlobila, s rodiči jsem si nerozuměla. Byla jsem v děcáku. Zemřel druh matky, táta bráchy. Skončila jsem v Dolních Počernicích, chvíli jsem byla doma a pak se matce ozvali z DUHY. Založili DUHU. Chtěli mě vidět. Matka za mě doplnila papír. Bylo mi 18 let.“
Začátky v DUZE popisuje Zuzka takto:
„Jaký to bylo, když jsem začala žít v DUZE? Dobrý, rodiče nepočítám, DUHU jo. DUHA mi pomohla.“
„Nejdřív jsem bydlela v Bolevecké, tam byly pokoje pro ženy a muže zvlášť. Když jsem se tam nastěhovala, najednou se mi změnil život. Mohla jsem chodit sama nejenom po zahradě (jako na psychiatrii), ale i ven mimo areál. Mohla jsem jít sama na procházku. To se mi moc líbilo.“
Bolevecká bylo první místo poskytování služby dospělým lidem s mentálním postižením. Byl to objekt bývalé mateřské školy, kde bylo několik dílen, kam chodili klienti přes den. Svého času zde bylo denně až 100 klientů pohromadě. V horním patře byl vybudován tzv. „DOMOV“, kde bylo celkem asi 7 mužů a na druhé straně objektu 7 žen. Každý měl svůj pokoj, sociální zařízení bylo společné, zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. Každá domácnost měla svou kuchyň. Žili zde klienti, kteří potřebovali vyšší míru podpory.
„Potom jsem šla do Murmanské, Vladivostocké, střídala jsem byty. Pak mě našli bydlení v garsonce, kde byli důchodci. Do Čelákovic jsem šla, protože jsem řekla, že tam jsem zvyklá od malička. Chtěla jsem se tam vrátit. Chodila jsem do dílen. Taky jsem pracovala v různých pracích. Jednorožec, kavárna a výstava, DUHA tam prodávala zboží. Potom technické služby, archiv, uklízečka. Musela jsem skončit, protože mě přepadla alergie. Chvíli jsem pomáhala na mandlu. Tam jsem se dusila. Poslali mě na plicní.“
Zuzka v určité době putovala mezi chráněnými byty. DUHA se snažila zjistit, jaké místo by bylo pro Zuzku nejvhodnější. Ovšem chtěla se vrátit do Čelákovic, kde vyrůstala. Zřejmě nebylo jiné řešení než v Domě s pečovatelskou službou, což nebylo určitě ideální. Zuzka tam ovšem žije dodnes a přes nějaká nedorozumění v určité době, je tam spokojená. Pečovatelské služby nečerpá, chodili k ní asistenti z chráněného bydlení a nyní z podpory samostatného bydlení. Současně s bydlením se snaží Zuzka zapojit do denních aktivit v dílnách, zároveň by ráda pracovala. Není lehké najít ideální činnosti nebo práci. Zkouší to na více místech. Ne všechno ji vyhovuje, něco jí baví více, něco méně.
Také v DUZE získala i svou opatrovnici, kterou zná 29 let. „Mám Markétu Zenklovou 29 let. Markétu jsem znala od Jednorožce, kde pracovala. Půl roku jsem s ní dělala na dílně, pak jsem ji požádala, aby mi dělala opatrovnici a ona souhlasila. Jsem za ni ráda, že ji mám.“
Od roku 2007 je Zuzka zaměstnána v nakladatelství Dokořán. Tuto pozici získala s pomocí tehdejší služby Podporované zaměstnávání, která byla součástí DUHY v letech 2001 až 2011. Pravidelně chodila na schůzky a s pomocí asistentů vyhledávala různé pracovní pozice. Zde našla své místo a na stejné pracovní pozici je již 14 let.
Začátky popisuje Zuzka takto: „Nebylo to taky jednoduché, musela jsem se všechno naučit, teď už to zvládám úplně perfektně a jsem spokojená. Oni jsou taky spokojení.“
Zuzka byla nejprve klientkou služby chráněné bydlení. V době, kdy vešel v platnost zákon o sociálních službách Zuzka přechází do služby podpora samostatného bydlení. Asistence v současné době má tak 1 až 2x týdně. V čem pomáhají Zuzce asistenti?
„Pomáhají papíry, prach nahoře, okna, doktory. Jídlo je v pohodě, vážím 52, pořád stejně. Sama si nakupuju, když je toho víc, tak s asistentem. Vařím si sama nebo kupuju hotovky.“
Zuzka má již zaběhlý systém asistencí. Vše funguje podle domluvených pravidel, umí si dobře říci, v čem potřebuje pomoc. Na nové věci si stále musí nejprve zvyknout, než se stanou běžnými. Potřebuje potvrzení, že je vše v pořádku a vše běží, jak má.
Jaké má Zuzka koníčky, co ráda dělá o svém volném čase?
„Koníčky – vyšívání, pletení, háčkování. Ráda se dívám na televizi, chodím ven na procházky, nákupy, cukrárna, pošta. Lidi v Čelákovicích znám, povídám si s nimi. Potřebuju, aby na mě mluvili pomalu, protože se jinak nesoustředím. Těším se na svoje narozeniny, DUHA bude mít taky narozeniny.“
Doufáme, že je s námi oslavíš? Zuzka potřebuje ujištění, že bude moci s námi slavit. Ujišťuje se, jak se tam dostane, kdo ji ukáže cestu, vlastně úplně krásně si vše dokáže zařídit a zorganizovat. Pokud něco potřebuje zavolá, s každým se domluví, potvrdí. Během těch třiceti let je nyní v pozici vlastního organizátora svých potřeb a času. Udělala neuvěřitelný pokrok ve své sebejistotě, umí jasně formulovat co je pro ni dobré, zda nějakou změnu přijme, či nikoli.
Přátelé Zuzky v DUZE nebo i mimo ni?
„S klienty v DUZE moc nekamarádím. Nějak tam to kamarádství nevzniklo. Nikdy jsem si s nimi nějak nerozuměla. Ještě když jsem bydlela v bytě v Praze, tak to byly nepříjemnosti. Snažila jsem se vyjít vstříc, ale někdy to nešlo. Tak jsem moc ráda, že můžu bydlet sama. Přítele žádného nemám a nechci. Takhle je to lepší. Vždycky jsem si spíš rozuměla s asistenty. S některými kamarádím dodnes, a to v DUZE už dávno nepracují. Například Dáša a další. Taky se občas potkám s kamarádkou Pavlou. Známe se z Dolních Počernic.“
Prosím Zuzko, shrň těch 30 let v DUZE, ten svůj život.
„Mám stálou práci a stálou DUHU, stálý asistenty, stálou Markétu. Shrnutí, že je to dobrý… Do práce bych nešla bez DUHY, DUHA je jistota! Když něco potřebuju v životě důležitýho, je tady DUHA, hodně jsem se naučila, Jsem ráda, že peněz mám dost a nestrádám… DUHA mi moc pomohla a jsem za to ráda.“
Zuzky si nesmírně vážím za její statečnost žít svůj vlastní život. Za její věrnost, snahu se učit novým věcem, které ji posunují v životních rolích, které zastává. Je nesmírně pracovitá, spolehlivá, umí vyhodnotit své hranice, nepouští se do rizika. Je zodpovědná, umí se radovat z každodenního života. Přeji krásný život i nadále Zuzko!
Zuzko, co bys popřála DUZE k těm 30 narozeninám?
Aby tady stále byla!!!
Ptala se Eva Brožová
Na návštěvě u Zuzky na jejím pracovišti v nakladatelství Dokořán
Často dostáváme otázku, zda klienti Společnosti DUHA mohou chodit do práce. Odpověď je –ano, mohou. Někteří pracují v sociálních firmách a někteří dokonce pracují na otevřeném trhu práce tak, jako se to podařilo naší klientce Zuzce. Klienti, pro které práce není možná, ať už z důvodu věku nebo míry znevýhodnění rozhodně nejsou ztraceni. Mohou navštěvovat naše Centra denních služeb, ve kterých mají během dne na výběr z celé řady činností.
Zuzka se rozhodla pozvat Evu Brožovou, ředitelku Společnosti DUHA (do prosince 2022), dnes jednatelku sociální firmy Duhová prádelna, ale pro Zuzku za dlouhá léta strávená ve Společnosti DUHA blízkou osobu, do místa, kam ráda chodí – do nakladatelství Dokořán. Ráda jsem se k této malé exkurzi přidala. Se Zuzkou jsme měly sraz u Anděla na Smíchově a Zuzka nás bezpečně dovedla na své pracoviště. Energie jí nechybí, její rychlé chůzi jsme skoro nestačily.
Bylo jasné, že Zuzka má svou práci ráda a za malou chvíli bylo během rozhovoru s jejími kolegy zjevné, že v nakladatelství Dokořán je oblíbená. Kolegové jí našli činnosti, které dobře zvládá a mají také dostatečné pochopení a trpělivost, pokud se Zuzka potřebuje v nových věcech zaškolit tak, aby se cítila jistě.
U dobré kávy ji chválí všichni pracovníci z nakladatelství. Paní Magadlena Rudolová nám popsala, jak spolupráce se Zuzkou funguje – „Zuzka chodí dvakrát týdně od 10 do 14 hodin. Pokud je práce více, třeba před Vánoci, Zuzka je ochotná zůstat déle, naopak, když je práce méně, může jít o chvilku dříve.“ A jaká je její hlavní náplň práce? „Když jsou poškozené přebaly knih, tak je Zuzka přebaluje, knihy kontroluje a když jsou knihy poškozené, tak je vyřazuje. Připravuje knihy do archivu, já Zuzce vytisknu knihy i s obrázky a Zuzka je pak vyhledá. Pracuje tu už 15 let a jsme s ní spokojeni,“ doplňuje paní Rudolová.
Zuzce pomohla najít zaměstnání služba Podporované zaměstnávání Společnosti DUHA (pozn. v současné době již tato služba neexistuje). Nakladavatelství právě hledalo někoho, kdo by pomohl s expedicí knih. Zuzka už předtím prošla několika zaměstnáními, ale tady vydržela nejdéle. Nedivíme se, atmosféra je tu výborná.
Zuzka nás provádí celým pracovištěm a sama popisuje, co dělá: „Knihy zabalím do fólie, pak do kartonu, nosím je na poštu, do Zásilkovny.“ Cestuje s nimi do různých knihkupectví po Praze, trasy se s pomocí kolegů z nakladatelství Dokořán naučila.
Zuzka své kolegy ráda obdarovává, nejraději výšivkami, které sama ráda tvoří. Jak jsme se dozvěděly, jeden Zuzkou vyšitý ubrus obdržel i spisovatel Mariusz Szczygieł.
Zuzka je klientkou Společnosti DUHA již 30 let, od založení organizace. Využívala službu Chráněné bydlení, nyní využívá Podporu samostatného bydlení. I práce v nakladatelství jí otevírá cestu ke svobodnému životu. Moc přejeme Zuzce, aby to vydrželo nejméně dalších 15 let.
Margita Losová
manažerka rozvoje organizace a PR, péče o dárce
Fotografie z oslavy
