Jak nám pandemie může pomoci porozumět realitě lidí s mentálním znevýhodněním?
V době pandemie jsme se mohli vžít do situace našich klientů, představit si jejich svět plný zákazů a příkazů, byť jsou vedeny v dobré víře. Jaká to byla představa? Vše, co bylo pro nás kdysi samozřejmé (cestování, kultura, restaurace, scházení se, práce, volný čas) najednou zmizelo. Toto vše si mohou naši klienti dopřát pouze s podporou, s asistencí. Vždy budou potřebovat určitou míru podpory. Všichni jsme začali žít obyčejný život. Pomáhá nám to pochopit svět našich klientů?
V loňském i letošním roce jsme se dostali do situace, kdy se v našich službách POMOC zaměnila za KONTROLU. Za KONTROLU tak silnou, že se dá nazvat restrikcí. Najednou jsme se všichni – bez rozdílu – dostali do situace, kdy naše jednání, chování i konání byly pod palbou nařízení, opatření, kontrol, zákazů. Mohli jsme se tak vžít do životního příběhu většiny našich klientů, kteří kdysi žili za zdmi ústavů a neměli možnost svobodného rozhodování. Rozhodovali za ně zaměstnanci, rodiny i společnost.
V době COVIDU se naše služby, které poskytujeme dospělým lidem s mentálním znevýhodněním, ukázaly jako kvalitní a přirozené, nejvíce podobné běžnému životu. Z našich klientů onemocněli pouze dva, zaměstnanců minimálně. Sociální služby poskytované v přirozeném společenství jsou schopné zajistit soukromí, individuální život, který není sdílen s mnohými jinými lidmi v jednom pokoji, patře, domě, v jedné jídelně, společných prostorech.
Ředitelka Eva Brožová k pandemii
