Práce asistenta je veřejností vnímána jako práce záslužná a náročná. Aby byla spolupráce asistenta a klienta efektivní a profesionální, musí naši asistenti neustále vybalancovávat, kdy podpoří klienta v rozvoji samostatných dovedností a kdy zaujmou pečující a ochrannou roli. Společnost DUHA se v přístupu ke klientům inspirovala v systemickém přístupu.
Velmi zjednodušeně lze systemický přístup představit jako terapeutický koncept orientovaný na řešení, který pracuje s osobními i společenskými systémy klienta a snaží se v nich navodit pozitivní změny. Klíčovým pojmem systemického přístupu je tzv. zakázka, tedy formulování konkrétního a realistického cíle, na kterém bude klient se službou spolupracovat. Míra podpory, kterou pro práci s klientem volíme, rozlišuje naši práci na pomáhající nebo kontrolující.
Jak to vypadá v praxi? Pojďme si to ukázat na modelové situaci.
Klient Jaroslav miluje palačinky. Umí si je připravit, ale nemá sílu si samostatně otevřít sklenici s marmeládou. Zakázka a cíl individuálního plánu tedy zní – „Chci jíst palačinky s marmeládou“. Pokud se asistent rozhodne, že se s klientem podívají na web, najdou pomůcky pro otevření zavařovacích sklenic, objednají je, vyzvednou v obchodě a následně nacvičují otevření sklenice v rámci asistencí, spolupracují s klientem pomáhajícím způsobem. Pokud klientovi sklenici otevřou, přistupují k němu kontrolujícím způsobem. Proč je důležité upřednostnit pomáhající přístup? Protože při pomoci se klient učí překonávat překážky, učí se novým dovednostem a po celou dobu zodpovídá a podílí se na procesech k dosažení cíle. V případě kontroly má klient marmeládu sice otevřenou hned, bude však neustále odkázán na příchod někoho, kdo mu sklenici otevře. Zodpovědnost za proces přebírá asistent.
Na kontrolu ale nesmíme zanevřít
Přestože jsme si ukázali, že preferovaným přístupem ke klientovi je pomoc, nelze říci, že by kontrola neměla ve spolupráci s klientem své opodstatnění. Zodpovědnost za proces přebírá pracovník v momentě, kdy dochází k jakémukoliv ohrožení klientova života, zdraví a též vždy, kdy cíle nelze dosáhnout jiným způsobem. Nejsnadnější pomůckou, jak rozlišit pomoc a kontrolu ve spolupráci s klientem je uvědomit si, že v případě pomoci se častěji snažím, aby se něčeho dosáhlo. V případě kontroly se častěji snažím, aby se něčemu předešlo, aby se něco nestalo.
Každý asistent se musí umět najít
Naši klienti nejsou stejní a naši asistenti se v tomto ohledu od klientů neliší. Všichni, kdo pracujeme s lidmi, nejen s mentálním znevýhodněním, přinášíme do práce svou osobnost, názory a styl komunikace. Proto je osobní výzvou každého pracovníka v našich službách hledat a najít, kde se na pomyslné škále mezi pomocí a kontrolou nachází a s touto tendencí pracovat. Protože dobrý asistent není ten, kdo nikdy neudělá chybu, ale ten, který si stále dokáže položit otázku „Nešlo by to příště udělat jinak a lépe?“
Mgr. Markéta Pelzová, Ph.D.
vedoucí služby Podpora samostatného bydlení
