Ve Společnosti DUHA pracuje dva roky jako asistentka Centra denních služeb Nová DUHA na Černém Mostě. Představujeme vám paní Pavlu Střížovou. Jejím největším přáním je, aby společnost vnímala lidi s mentálním znevýhodněním jako součást společnosti a ocenila jejich schopnosti a dovednosti. Protože podle Pavly toho tito lidé dokážou mnoho, a jí právě jejich radost z povedené práce dělá radost každý den. Přinášíme vám další rozhovor ze série #moje práce v DUZE. Práce v DUZE má smysl a my si přejeme, aby se o tom dozvědělo co nejvíce lidí.
Pavlo, teď jsme spolu v Centru denních služeb na Černém Mostě, kde se nachází celkem čtyři místnosti, ve kterých se klienti schází a podle zájmu o aktivity, které probíhají v jednotlivých místnostech, je navštěvují. My sedíme v té nejmenší místnosti, ale troufám si tvrdit, že možná, i kvůli té krásné vůni, která se z ní line, jedné z nejoblíbenějších. Popište mi prosím, co je náplní dílny Pekárna, kterou jsme teprve nedávnou přejmenovali poetičtěji na místnost Voňavá BYLINKA.
Tady klienti vaří, pečou, dělají saláty, pomazánky, nápoje, koktejly vlastně všechno v kuchyni, co mohou potřebovat a využít pak doma. Děláme i kreativní věci, jako například vonné svíčky, tašky, výrobky z pedigu. Není to jenom o vaření a pečení. V odpoledních hodinách se klientům věnuji více individuálně. Dělají většinou složitější věci, které bychom za dopoledne nestihli. Ale jsem osobní asistentkou několika klientů, takže s nimi vytvářím individuální plány a v tom, co je jejich součástí, co se chtějí naučit nebo v čem se zdokonalit, v tom je podporuji. Může se jednat o orientaci v čase, práce s financemi a tak podobně. Je mnoho témat.
Jak byste svou práci popsala jednou větou?
Snažím se vést klienty k tomu, aby se co nejvíce osamostatnili, aby si uměli připravit doma jídlo sami a nepotřebovali žádnou větší podporu.
Když si Pavlo představíte, že ráno se probudíte a chystáte se do práce, do DUHY, jaké pocity u toho máte?
Já se těším. Těším do té práce. Těším se na klienty. Každý den je jiný, protože klienti se mi tady na místnosti střídají. Je jen pár klientů, kteří tu jsou každý den. A s nimi nevařím a nepeču každý den, takže i činnosti jsou tady různorodé. Vím, co mě zhruba ten den čeká, protože s klienty se domlouváme a děláme plán hodně dopředu. A já se na to těším, protože vím, že to bude aktivní den.
Kolik asistentů pracuje ve Voňavé BYLINCE? Vy jste tady teď sama?
Teď ano. Ale pracují tady dvě asistentky. Od září se těším na novou kolegyni.
Když byste chtěla někomu, kdo vůbec netuší, co se tady děje popsat, co je náplní této místnosti, jak byste mu popsala celý váš den?
Ráno klienti si sejdou, chvíli si povídají spolu mezi sebou, v devět hodin je porada, pak se nasvačí a začneme pracovat. My tady nemáme moc času, protože potřebujeme mít do dvanácti všechno hotovo. Na vaření a pečení to opravdu není moc času. Takže tady to musí mít řád a plán. Někteří pečou, někteří vaří, někteří smaží.
A jak to je, když každý dělá něco jiného? Znamená to, že tohle naplánujete přesně den nebo dva dny předem?
Týden předem. Já to musím opravdu mít takhle dopředu. Musíme tu mít suroviny nebo je společně nakoupit. Tak například vím, že dva klienti budou péct, jeden bábovku, druhý štrúdl, třetí si bude dělat salát a čtvrtý bude vařit velké jídlo. Mám to tak naplánované, abychom se vešli, nepletli se pod nohy a jeden přes druhého a ve volné chvilce, když se něco peče, tak ještě třeba procvičujeme hodiny. Všichni ale spolupracují – nachystají si suroviny nádobí, mísy a vařečky, a pak už pracují na přiděleném místě.
Jak vypadá takový recept pro dospělého člověka s mentálním znevýhodněním? Umí většina klientů číst?
Neumí, ne. Klienti většinou nečtou, ale mají obrázky, umí čísla, ale já většinou recepty dělám na hrníčky. Takže vědí, že použijí v konkrétním receptu jeden hrnek mouky, dva hrnky cukru, a tak podobně. Já mám připravené recepty, podle kterých vaří. Jsou připravené v jednoduché formě, aby jim klienti rozuměli.
A vy občas poradíte, nebo zkontrolujete, jestli je vše v pořádku?
Samozřejmě, občas jim poradím, jak by se to mohlo udělat lépe, doporučím.
Vidím, že tady máte spoustu kroužkových sešitů s recepty.
Tady je vlastně na obrázku, co si klient donese, nebo co si nakoupíme. Věci, které se musí připravit, vyfotím.
Přišel někdo s nějakým receptem, přáním, které jste nebyla schopná jim tady, v rámci naší malé kuchyně vyplnit?
Ano, přišla klientka Simča, že chce dělat dort podle Maršálka. No to bylo těžké. Ale ona si na výtvarné místnosti udělala obrázkový recept a tady jsme pak ten dort nakonec upekly. Ale takovéto složitější recepty děláme v odpoledním klubu. Tam je potřeba opravdu individuální přístup a klid. Ale je fajn zdolávat i nějaké výzvy.
Klienty vedete i k tomu, aby si uměli sami nakoupit, zaplatit. Jak takový nákup a příprava na něj vypadá?
Klienti si někdy suroviny přinesou nebo chodíme na nákup společně. Ale já jsem jen vpovzdálí, když potřebují s něčím poradit. Aby se nám třeba nestalo, jako jednou, že místo šlehačky do koprovky máme šlehačku ve spreji (smích), ale tomu se pak můžeme společně zasmát.
Klienti jdou na nákup i sami, ale tady si vytiskneme obrázkový seznam, aby věděli, co mají koupit. Takže já podporuji. Chci, aby věděli, že pořád mají někoho vedle sebe, kdo jim může pomoct, ale fakt co nejméně, aby se snažili sami. Oni potom už vědí, co a jak, co kde je, co si mají přinést, co si mají koupit. Takže já, když klienty jdu, tak maximálně kontroluji, jestli jim správně vrátí peníze. Ale to se tady nestává, že by vrátili špatně. Naše klienty už v blízké samoobsluze znají. To je hrozně pěkný tady. Z toho mám fakt hodně dobrý pocit, takhle by to mělo fungovat všude.
Stalo se, že se vám nějaký klient pochlubil, že si recept, který se naučil tady s vámi, udělal doma?
Často. Mám hodně klientů, kteří si doma už dělají nejenom jeden recept, ale i více receptů. Takže i to mi přináší zadostiučinění, že to má smysl.
Jak edukujete klienty ve zdravém stravování a dá se to vůbec, je na to čas?
Vzděláváme o zdraví prostřednictvím aktivit, které jdou napříč CDS, povídání o zdravém životním stylu atd. A já třeba vyhlásím dvakrát do měsíce, že budeme vařit zdravý recept a klienti se mohou na tuto aktivitu přihlásit.
Máte tuhle místnost ráda? A proč?
Já jsem nadšená. Mám to ráda, protože je to maličké. Mně to přijde takové útulné, domácí.
Já se to tu snažím udělat jako domácí kuchyň. Aby se tady klienti cítili jako doma. A já, abych se tady cítila dobře, jako doma v podstatě. S tím souvisí i domácí stolování. Klienti se učí stolovat a prostírat. Netrápím je tím, jak mají ležet příbory, protože každý má svůj styl. Ale spíš se domlouváme, jak to udělat, aby to bylo hezký.
Co vás na této práci nejvíc baví?
No úplně nejvíc mě naplňuje a dodává mi energii, když klient chce uvařit nebo upéct něco složitějšího, povede se mu to a on je potom nadšený, že je to krásné a že mu to chutná. Doma se pochlubí, co dokázal, donese ochutnávku. A to je na tom to krásný, že získá doma nebo od přátel ocenění za to, co umí.
Jo, tady já chci být
Zajímá mě, jaká byla vaše cesta k této práci?
V předchozí práci jsem dělala dvanáctky, což bylo fyzicky hodně náročné, bylo to u lidí se zdravotním znevýhodněním. Hledala jsem i ze svých zdravotních důvodů práci na osm hodin denně. A objevila se DUHA. Byla jsem na pohovorech, a tady mi to prostě tak nějak sedlo. Přijímala mě tehdy paní ředitelka, ta mi popsala skvěle mojí práci, což bylo fajn, měla jsem od začátku hodně informací. A když jsem si procházela další místnosti CDS, tak jsem si říkala, jo, tady já chci být. Tady mi to přišlo hrozně fajn.
Užijete si s našimi klienty někdy legraci?
No, jejda, pořád. Oni mají skvělé poznámky k lecčemu. Vychází to ze situace, kdy prostě někdo něco dělá a teď se mu to třeba úplně nepovede. Ostatní si z něho dělají legraci, ale v dobrým, je to pošťouchnutí. A my se to tady pak snažíme nějak dát dohromady a napravit to. Někdo jednou upekl perník a úplně se mu to nepovedlo, tak jsme z toho vykrájeli nějakého zajíce, dali jsme to polevu a bylo to dobrý. Takže zasmějeme se často.
Setkáte se tady i s nějakou náročnější situací?
Ano, tato práce přináší i složitější aspekty spíš v tom smyslu, že musíte tým klientů, který tady máte každý den trochu jiný, vyladit. Každý přichází s nějakou náladou a vy na to musíte reagovat. To už se snažím hned ráno, když přijdou, mapovat, s jakou kdo přišel náladou.
Je něco, na co se teď v blízké budoucnosti ve své práci těšíte?
Tak těším se, až budu mít tady nový nábytek. To se těším moc, protože mi to hodně pomůže. Zvětší a zorganizuje mi to lépe ten malý prostor. Budu mít možnost mít tu více klientů, se kterými, mám potřebu aktivně něco dělat. Já sama ze své podstaty potřebuji, aby dělali klienti něco, co je baví, a aby tady byla dobrá energie. Budeme kupovat i nové nádobí, nové zástěry, ať jsme krásní všichni. Protože důležité je i to, do čeho se oblečeme. Vezmou si hezkou zástěru a čepici a podle toho se pak taky cítí.
A další plány?
Chceme natočit i s podporou projektu Globus Lepší svět video recepty pro klienty se znevýhodněním, tedy jednoduchou a přístupnou formou. Samozřejmě něco, co by si třeba i klienti z Chráněného bydlení nebo Podpory samostatného bydlení Společnosti DUHA mohli uvařit. Třeba s podporou asistenta a časem sami. To bude hezká a kreativní práce.
Děláme tu v Centru denních služeb užitečnou práci
Už dva roky děláte s klienty i vonné svíčky ze sójového vosku a s esenciálními oleji, které pak prodáváme na našem e-shopu. Zase něco voňavého se line z místnosti Voňavá bylinka… Jak jste přijala tuhle výzvu?
S radostí, mě právě nebaví sedět a nic nedělat. Mám ráda změny a výzvy. Mě baví běhat mezi těma klienty. Když jsem tu měla předchozí kolegyni, tak o nás někdo říkal tak někdo nám říkal, „vy tady snad tančíte.“ Byly jsme sehraný úplně neskutečně. Když tu klienti jsou a pracují, tvoří, tak je to prostě to, co mě nabíjí. Jinak je to prostě místnost, prázdná, nic. Ale s klienty, to má smysl.
Kdo je pro vás ve vaší práci podporou?
Tým kolegů je pro mě důležitý. Od vedení CDS, tedy vedoucí i sociální pracovnice mám neskutečnou podporu ve všech složitějších situacích. A to je důležité.
A jak vám pomáhá vzdělávání, které dostáváte v DUZE?
Je to super a hodně důležité. Teď poslední kurz byl úplně pro mě. Krizová intervence, snažila jsem se si z toho odnést co nejvíc a ráda bych ve vzdělávání v této oblasti ještě pokračovala. Tyhle vědomosti se dají využít nejenom v práci, ale i v osobním životě.
Když jsme u toho osobního života, tak tam předpokládám dobíjíte baterky, abyste přišla do práce vždycky v dobré náladě, každé ráno a s tou radostí, jak jste říkala. Takže co je to, co vás v osobním životě nabíjí?
Někdy potřebuji klid, absolutní klid. Ani mobil, úplně vypnout. Miluji procházky se psem, moje fenka je poklad, který mě v tichu doprovází. A když jdu i s kamarádem, tak i on vycítí, kdy má mlčet. Příroda a klid přírody, ten mě uklidňuje.
Tip na hezký život byste pro nás měla na závěr toho povídání?
Práce, která baví, což je důležité. Je důležité mít zázemí v osobním životě, kde blízký lidi pomůžou, podpoří, a to je asi všechno.
Co říkají vlastně vaši nejbližší nebo kamarádi na vaši práci?
Že oni by to nedali. Ale podporují mě v tom. Já říkám, že záleží na tom, jak to člověk pojme. Oni zase chodí do práce, kterou bych třeba nedala já. Každý má svoje místo. Sestra jezdí se záchrankou, a to bych já nezvládla, ale je to práce, která je důležitá. A ta naše taky, děláme tu v Centru denních služeb užitečnou práci.
A když zavřete tady ty dveře odpoledne, potom aktivním dni, co si obvykle pomyslíte?
Že to strašně letí. Že každý den je jiný a strašně rychle ubíhá. A většinou odcházím s dobrým pocitem. Říkám většinou, protože nemůžu říct, že každý den je zalitý sluncem. Ale snažíme se to fakt udělat tak, aby i když nesvítí úplně sluníčko, tak aby nebylo úplně zle. Aby nebyla bouřka. Když zavřu tady dveře, tak říkám jo, super. A dneska to bylo fajn. Dneska mě to bavilo. A vím, že klienty taky. A jdu v klidu domů.
Ještě bych chtěla říct, že DUHA dobře informuje veřejnost o životě lidí s mentálním znevýhodněním. Ale ještě občas pořád potkám lidi, kteří se ne vždy chovají k lidem se znevýhodněním dobře. Já bych si ale přála, aby lidi zastavili, zamysleli se a řekli si, že lidi se znevýhodněním jsou tu mezi námi, mají právo na to, na co máme my. Tak se vzájemně respektujme a chovejme se k sobě s úctou.
Děkuji Pavle za krásný závěr a přeji jí radost z práce s klienty ve Voňavé BYLINCE.
Ochutnávku dobrot pro vás nemáme, ale můžete si přivonět k vonné svíčce HARMONIE, kterou pro vás klienti s asistentkou Pavlou Střížovou vyrobili. A dejte jim vědět, jestli vám hezky voní. Najdete je na e-shopu. Děkujeme za podporu Společnosti DUHA.
Margita Losová
manažerka pro rozvoj organizace a PR, péče o dárce
