Paní Marta Dufková je klientkou Chráněného bydlení Společnosti DUHA a zároveň pracuje v sociální firmě Duhová prádelna. Ve svém pokoji má sbírku slonů pro štěstí, čte zamilované knížky, hraje pasiáns a několikrát týdně chodí do práce. Krok po kroku se naučila samostatně vařit, prát i zařizovat běžné věci. Letos slaví 50 let a její život ukazuje, že podpora může znamenat větší svobodu, vlastní rozhodování i obyčejné každodenní radosti.
Když Marta mluví o svých padesátinách, jen se usměje. „Padesát mi bude, ale všichni mi říkají, že na to nevypadám, že spíš na čtyřicet.“
Možná za to může její každodenní rituál: „Já se o sebe starám. Každej den se myju studenou vodou a mám na vrásky denní krém a noční krém.“ Takže se staráte o pleť i svoje zdraví? „Chodím k doktorce a chodím na procházky,“ uzavírá téma zdraví Marta.
Kdo s ní chvíli mluví, rychle pochopí, že za tím není jen krém a procházky. Je za tím samostatnost, kterou si vybudovala krok za krokem. I její nakažlivá radost ze života.
„Všechno zvládnu sama“
„Všechno zvládnu sama. To jsem se naučila.“
Marta žije v Chráněném bydlení už od roku 2016. „Šestýho října jsem se stěhovala,“ udivuje mě svojí pamětí paní Marta. Důležité věci má napsané ve stolním kalendáři. Ví, které dny chodí do práce, kdy jsou asistence v bytě, doktoři, ale i čas pro setkávání s přáteli.
„K doktorům chodím sama, věci si zařizuju sama.“
Za tu dobu se naučila věci, které dřív dělali druzí, třeba rodina.
„Naučila jsem se vařit. A prát.“
Práce, která dává smysl
Její týden má jasný rytmus. Marta pracuje v sociální firmě Duhová prádelna, kterou založila Společnost DUHA.
„Do prádelny chodím od úterý do pátku. Na čtyři hodiny. Pondělí mám volno.“
Jaká je Vaše hlavní náplň práce? „Skládám prádlo. Čtyři hodiny. A umím taky mandlovat.“
Marta během rozhovoru chvíli ukazuje fotografie z dětství, chvíli zapíná počítač, aby mi ukázala karetní hru a pak zase řeší, co bude potřeba koupit. Když je potřeba zpomalit, má jasno:
„Když jsem unavená, tak odpočívám. Sednu si, dám si třeba kafíčko.“
„Abych se naučila vařit. A prát.“
V domácnosti se Marta také neztratí. Cesta k tomu ale nebyla samozřejmá. Ptám se, co bylo pro Martu to nejdůležitější, když přišla do Chráněného bydlení. Co pro Vás bylo opravdu důležité?
„Abych se naučila vařit. A prát.“
„Mamka mi prala a dělala jídlo. A teď to dělám já. Naučila sem se vařit. A prát,“ popisuje svoji cestu k samostatnosti Marta.
Jak se to v Chráněném bydlení naučila?
„Asistentky mi pomáhaly. Našly jsme recept na internetu a vařily jsme,“ takto jasně to vidí Marta. Když se pochlubí ledničkou, kde je vše pečlivě urovnané, je jasné, že je to žena, která má ve věcech ráda pořádek a vše, co se týká kuchyně, ji těší.
Dnes už vaří bez pomoci.
„Francouzský brambory umím. A kuře.“
Chráněné bydlení není jen o samostatnosti, ale i o soužití s ostatními. A tak Marta zavzpomíná i na chvíle, kdy si se svojí spolubydlící v chráněném bytě nerozuměly ve všem a učily se vzájemně domluvit.
„Někdy jsme se hádaly.“
„Ona mi dávala jídlo na talíř. Já jsem si ho chtěla dát sama. Já si to umím sama nandat.“
Marta si i díky možnosti probrat složitější situace s asistenty umí nastavit hranice a vyjádřit svá přání. Dnes je se svojí spolubydlící moc spokojená, ujišťuje mě.
Vzpomínka na dětství
Marta vyrůstala na Zbraslavi. Obklopena byla zvířaty a je znát, že na tuto životní etapu ráda vzpomíná. Prohlížíme společně fotografie z dětství a Marta vzpomíná.
„Měli jsme prasata, ovce, berany, králíky, kočky, psy. Krmila jsem králíky a kočičky.“
Marta vzpomíná na jejich hospodářství okolo domu na Zbraslavi, na rodiče, dědu, babičku a brášku, kterého měla moc ráda. Na Zbraslav se dodnes vrací.
„Jedu sama. Metrem na Smíchov a pak autobusem. Já se tam chodím dívat, ale hodně se to změnilo.“ Marta tam má vzpomínky na dětství, a tak se za nimi občas vypraví.
Vyučila se zahradnicí a na toto období také ráda vzpomíná. Vzpomíná si na učitele, paní ředitelku i to, co ji v učení nejvíc bavilo.
„Kytičky. A pěstovali jsme zeleninu, ředkvičky, brambory.“
„Aranžovali jsme i kytky, takový svícínky a věnečky jsme dělali.“
Před prací v Duhové prádelně Marta vyzkoušela i pomocné práce v kuchyni a rok pracovala v tréninkové kavárně, kde obsluhovala hosty. Vyzkoušela i práci v cukrárně. Pak ale objevila Duhovou prádelnu, ve které je dodnes.
K životu patří i přátelé a zájmy
Když není Marta v práci, má jasno v tom, co ji baví:
„Hraju hry. Karty. Pasiáns.“
Zvládá i techniku, mobil, počítač. „Na mobilu mám taky hry.“
Není ale pohlcena pouze digitálním světem.
„Ráda čtu zamilovaný knížky. Já si čtu, když třeba někam jedu, tak si čtu v autobuse.“
„Sbírám pohledy a slony. Sloníci jsou pro štěstí – chobot musí být nahoru,“ dodává Marta, když obdivuji její sbírku porcelánových slonů.
Marta má i velkou sbírku CD s hudbou, trampské písně, ale i Evu Olmerovou, Michala Pavlíčka nebo Beatles. Občas si ráda pustí i pohádky nebo staré filmy.
Velkou roli v jejím životě hrají vztahy
„S Kubíčkem hrajeme člověče nezlob se. Každý úterý. Máme takovou partu.“
Přátelství ale v podání Marty netvoří jen společenské hry, ale i upřímný zájem o zdravý životní styl svého dlouholetého kamaráda.
„Nemám ráda, když Kubíček kouří. Já to normálně zašlapuju.“
Marta se svěřuje, že má i přítele. Udržování vztahů a přirozené vazby se společností podporujeme.
„Jezdím k přítelovi.“
Radost jí dělají obyčejné věci a program, který sdílí společně s přítelem.
„Dám si třeba čokoládu. To mi i Milan (přítel) kupuje.“
„Koukám na zamilovaný filmy a těším se na výlet.“
„Mám ráda usměvavý lidi“
Na otázku, jestli se vůbec někdy mračí, odpoví:
„Jenom když se někdo mračí na mě. Tak se na něj podívám… a pak už ne. Mám ráda usměvavý lidi.“
Marta dnes chodí sama do práce, jezdí za přáteli i za přítelem, plánuje si svůj program a rozhoduje o běžných věcech každodenního života. Zároveň ale ví, že když potřebuje podporu, má kolem sebe lidi, na které se může obrátit.
Právě o tom Chráněné bydlení je – ne o řízení života za druhé, ale o podpoře, která pomáhá lidem žít co nejsamostatněji, vlastním tempem a podle vlastních představ.
A Marta je důkazem, že i malé kroky mohou vést k velké samostatnosti.
Přejeme Martě, ať se jí nadále daří žít život s úměvem na tváři. A děkujeme za možnost nahlédnout do jejího života.
Margita Losová
manažerka pro rozvoj organizace a PR, péče o dárce
