S Michaelou Chromou se v DUZE potkáváme řadu let – v různých rolích a na různých pozicích. Začínala v přímé práci s klienty, pokračovala jako manažerka kvality a před třemi lety převzala vedení celé organizace. V rozhovoru mluví o své cestě DUHOU, o vedení lidí, kontinuitě a změnách, o smyslu práce s lidmi se znevýhodněním i o tom, kde čerpá energii pro náročnou roli ředitelky. Přinášíme vám další z rozhovorů z rubriky #mojeprácevDUZE.
Cesta k DUZE a první setkání s jejími hodnotami
Pamatuješ si moment, kdy sis poprvé řekla, že práce v DUZE by pro tebe mohla být ta pravá? Co tě na DUZE tehdy nejvíc přitáhlo?
Co mě přitáhlo? Začínala jsem v jiné organizaci v Hradci Králové, která také pracovala s lidmi s mentálním znevýhodněním. Tehdy jsem si uvědomila, že mě tahle práce opravdu baví a dává mi smysl. Bavilo mě sledovat, jak se klienti rozvíjejí, co všechno se dokážou naučit a jak se postupně osamostatňují.
Proto jsem pak hledala podobnou pozici v Praze a jednou z prvních organizací, která mě oslovila, byla DUHA. Původně jsem se hlásila na pozici asistentky chráněného bydlení. Byla jsem se podívat přímo v chráněném bytě a velmi mě zaujalo, že klienti bydleli v běžném bytě, měli u sebe asistentku a starali se o domácnost. Připravili i drobné občerstvení pro návštěvu, působilo to velmi přirozeně a lidsky. V zápětí jsem ale dostala nabídku od DUHY, jestli bych se nechtěla ucházet o pozici sociální pracovnice – metodičky v Centru denních služeb. Byla to pro mě výzva a odpovídalo to mému vzdělání, proto jsem nabídku přijala.
Měla jsem zkušenost i z praxe v institucionálním zařízení během studia sociální práce a ten rozdíl byl obrovský. Právě tenhle způsob podpory mě na DUZE zaujal.
Velmi mě zaujal i samotný pohovor na pozici sociální pracovnice – metodičky v Centru denních služeb, který vedla tehdejší ředitelka Eva Brožová. Líbily se mi hodnoty a myšlenky DUHY a to, že organizace staví na kvalitě, která je vidět v každodenní práci. Přišlo mi důležité, že DUHA má jasné vize a chce se dál rozvíjet. Zároveň jsem cítila, že klade nároky na své pracovníky – nic není úplně zadarmo, ale kdo chce, má prostor se hodně učit a posouvat. To mě oslovilo.
Přitáhlo tě tedy to, jaké měla DUHA poslání, vize?
Hned na začátku jsem dostala jasnou představu o tom, kam se bude služba CDS posouvat a jaký má směr. Ta vize a smysl práce pro mě byly hodně důležité.
Různé role, různé pohledy – jedna organizace
V DUZE jsi prošla několika velmi odlišnými rolemi – od sociální pracovnice – metodičky, vedoucí Centra denních služeb přes manažerku kvality až po ředitelku. Co ti tahle cesta dala?
Asi hlavně to, že se na věci dívám z různých úhlů pohledu. Na každé pozici jsem měla možnost vidět DUHU trochu jinak a uvědomit si, že to, co jeden člověk vnímá nějakým způsobem, může někdo jiný vidět úplně odlišně.
Hodně mě to naučilo toleranci a tomu, že svět prostě není černobílý. Problémy, které se v organizaci objevují, se dají chápat různě – metodicky, z pohledu vedoucí služby, ale i z pohledu lidí v přímé práci.
Je některá z těchto zkušeností pro tvoji dnešní práci ředitelky klíčová? V čem?
Pokud bych měla říct, kde jsem se naučila nejvíc, tak to bylo na začátku – v roli sociální pracovnice a metodičky a později jako vedoucí Centra denních služeb. Bylo to pro mě náročné období, hlavně z hlediska prosazování změn a práce s lidmi, kteří je ne vždy přijímají snadno.
Právě tehdy jsem se učila zastavit se, naslouchat a změny plánovat tak, aby pro ostatní byly srozumitelnější a bezpečnější. A mám pocit, že se k těmto zkušenostem dnes v roli ředitelky často vracím, protože řešíme podobné situace – jen v jiném měřítku.
Dá se k tomu uvést nějaký konkrétní příklad z praxe, kdy ses k těmto zkušenostem musela vrátit?
Určitě. DUHA teď v poslední době prochází různými změnami, ať už se týkají procesů nebo fungování služeb. Svět se mění, mění se i naše životy a my na to musíme reagovat i v sociálních službách.
Vždycky je ale těžké lidi vyvést ze zaběhnuté rutiny, protože změny v sobě nesou nejistotu a strach. A právě v těchto chvílích se snažím vracet k tomu, co jsem se naučila dřív – přemýšlet o tom, jak ty změny vnímají lidé, kteří s nimi budou každý den pracovat. Jsou to kolegové v přímé práci, kteří ty změny žijí v každodenní realitě. Proto se snažím věci vysvětlovat, dát prostor otázkám a hledat cesty, aby změny nebyly jen „shora“, ale aby jim lidé rozuměli a cítili se v nich bezpečně.
Převzetí role ředitelky: výzva, respekt i důvěra
Když tě tehdejší ředitelka Eva Brožová oslovila s nabídkou převzít vedení DUHY, co ti v tu chvíli proběhlo hlavou? Měla jsi z té role respekt nebo obavy?
Byla to pro mě velká výzva. Hodně jsem nad tím přemýšlela a řešila jsem to i doma s rodinou, protože jejich podpora je pro mě hodně důležitá. Ne že bych potřebovala nějaké svolení, ale bez toho, abych cítila oporu, by to pro mě bylo těžké.
Zároveň jsem to vnímala jako životní výzvu. DUHU mám ráda, znám ji dlouho a chtěla jsem ji dál rozvíjet a posouvat. Takže i když tam byl respekt a obavy, převažoval pocit, že do toho chci jít. Myslím si, že určitá míra strachu k téhle pozici patří. Je to hodně zodpovědná role a ten zdravý respekt člověka nutí přemýšlet, brzdit se a některé věci si opravdu promýšlet. A to mi přijde důležité.
Jsi ředitelkou přibližně tři roky. Co tě tahle role zatím nejvíc naučila – o sobě, o vedení lidí nebo o DUZE samotné?
Každá z těch oblastí mě naučila něco jiného. Pokud jde o mě samotnou, tak jsem se naučila dávat si víc času. Často vidím, že je potřeba něco změnit nebo zlepšit, a mám tendenci chtít to strašně rychle.
Uvědomila jsem si ale, že ta cesta je někdy stejně důležitá jako cíl. I můj manžel mi dává zpětnou vazbu, že je dobré se zastavit, vnímat to, co se děje tady a teď, zaměřit na tu cestu a nesoustředit se jen na výsledek. To pro mě bylo hodně důležité uvědomění.
A co ti role ředitelky ukázala o vedení lidí?
Pokud jde o vedení lidí, tak jsem si postupně uvědomila, že i v náročných situacích se dá opřít o nějaký rámec nebo metodiku. Když je člověk pod tlakem, pomáhá zastavit se, rozebrat si situaci a podívat se, jak ji řešil někdo jiný. Protože už určitě se s tím někdo setkal. Vedení lidí je ale podle mě něco, co se člověk učí celý život. Někdy věci fungují, jindy ne, a je potřeba se s tím smířit.
Co ses díky téhle zkušenosti dozvěděla o DUZE?
A co se týče DUHY, tak jsem si utvrdila, že je to silná organizace, která stojí na pevných základech. Věřím, že by fungovala bez ohledu na to, kdo je zrovna v roli ředitele. Hodnoty, které tady dlouhodobě nastavovala Eva Brožová, jsou součástí každodenního života DUHY a bez nich by to nešlo.
A bylo něco, co tě na téhle pozici překvapilo, ať už v pozitivním, nebo náročném smyslu?
Překvapilo mě to, že i když člověk něco myslí dobře a věnuje tomu hodně energie, nemusí to vždycky fungovat. Někdy je potřeba situaci pustit a nechat lidi, aby si k věcem došli sami – i za cenu toho, že narazí na negativní důsledky. Ředitel tady podle mě není od toho, aby všechno zachraňoval. Je důležité umět říct svůj názor a pak dát lidem prostor nést odpovědnost.
Zkušenost z přímé práce s klienty, která zůstává
Ty máš osobní zkušenost z přímé práce s lidmi se znevýhodněním. Je něco, co ti tahle zkušenost dala a co si neseš i do role ředitelky?
Určitě. Snažím se k lidem s mentálním znevýhodněním přistupovat stejně jako ke všem ostatním. Říct jim, co se mi líbí, co se mi třeba nelíbí. Zajímám se, jak se mají, co potřebují. To je velice důležité. Myslím, že spousta lidí se zapomíná klientů zeptat, co chtějí oni, co je jejich přáním a jak to chtějí. A rovnou to vymýšlí za ně.
Stýská se ti někdy po této pozici a přímé práci s klienty?
Stýská. Mám pocit, že jsem dnes už od klientů víc vzdálená a že se ke mně jejich svět dostává spíš zprostředkovaně přes kolegy. Zároveň ale vždycky ráda využiji příležitost, když za klienty můžu jít. Ať už do Centra denních služeb, na setkání nebo na návštěvy chráněných bytů. Tyhle chvíle jsou pro mě důležité.
Je nějaký moment nebo zkušenost z práce s klienty, na kterou dodnes myslíš – ať už jako na úspěch, nebo na něco, co nebylo jednoduché?
Těch momentů je hodně. Vzpomínám si třeba na situaci, kdy jsme s jednou klientkou řešily ztrátu peněženky a financí. Byly jsme spolu na policii a řešily jsme to krok za krokem. I když to byla nepříjemná zkušenost, bylo důležité, že na to nebyla sama a měla někoho, kdo jí v tom pomohl.
Mám ale i spoustu hezkých vzpomínek z Centra denních služeb, třeba z plavání s klienty. Chodili jsme společně do bazénu, cvičili ve vodě a plavali. Vzpomínám si třeba na Petra, který si vždycky potřeboval odplavat několik bazénů, než si mohl užít vířivku. I od klientů se člověk učí cílevědomosti.
Jaký máš dnes s klienty kontakt?
Nedávno jsme měli třeba společné setkání s klienty z Chráněného bydlení a z Podpory samostatného bydlení. Jsem moc ráda, když od nich slyším, jak se jim daří, co se jim povadlo a že jsou spokojení.
A velmi hezký zážitek byl v IKEA, která vystavuje v interních prostorách obrazy našich klientů (pozn. obrazy z projektu Novoročenky pomáhají). Tam jsem byla velmi šťastná, že jsem vernisáž mohla prožít i s klienty. A vnímat, jak klienti přirozeně zapadli mezi zaměstnance a jaký byl zájem o jejich příběhy. Tyhle chvíle mi potvrzují, že vnímání lidí se znevýhodněním se postupně mění a že nejsme na tuhle práci sami.
Smysl práce DUHY: být tady pro lidi a jejich blízké
V čem dnes vidíš hlavní smysl práce Společnosti DUHA?
Myslím si, že v posledních třech letech je o nás víc vědět. Že víc ukazujeme naši práci veřejnosti, což si myslím, že je také velice důležité. Dlouho trvá najít podporovatele našeho tématu, ale když poznají naší práci, podporují nás vždy dlouhodobě, toho si vážím. A jsem hrdá na to, že můžeme každodenními příběhy na sociálních sítích ukazovat to pozitivní ze života klientů, ale i ze života pracovníků.
Co považuješ za nejdůležitější přínos DUHY pro lidi se znevýhodněním a jejich blízké?
To nejdůležitější je, že tady někdo je pro ně. A že ten někdo postupuje individuálně. To znamená, vyslechne jejich příběh, vyslechne jejich potřeby a zkusí navrhnout individuální řešení. Nezevšeobecňujeme, ale ke každému klientovi přistupujeme individuálně a máme individuální náhled na jeho situaci. Rodina, opatrovníci nebo kdokoliv blízký klienta je jeho součástí, je součástí jeho života. Proto nelze tuto oblast opomíjet. Protože často blízký člověk klienta nějakým způsobem ovlivňuje jeho život. Je pro něj důležitý, klient ho má rád. Proto v DUZE pracujeme se systémem – pracujeme jak s klientem, s rodinou, okolím klienta a dalšími návaznými službami.
Máš pocit, že DUHA už je dobře ukotvená v celospolečenském měřítku, že je dobře vnímaná?
Já si myslím, že určitě má svoje místo, svoji tradici. Přijde mi, že na služby, které už jsou někde jinde než institucionální služby, se trošku zapomíná. Protože fungují. A ministerstvo nebo magistrát se zaměřuje na ty služby, které teprve čeká transformace a velké změny. Ale myslím si, že i díky našim zkušenostem bychom určitě mohli být v tomto procesu nápomocni.
Vedení lidí, kontinuita a změna
Jaký styl vedení je ti blízký? Jaká ředitelka chceš být pro svůj tým?
Styl vedení, který je mi blízký, je demokratický. To znamená, že ráda vyslechnu názory ostatních, ráda se s nimi o věcech radím a zajímají mě různé úhly pohledu. Myslím si, že i v týmu vedení bychom měli věci domlouvat a rozhodovat společně. Tohle je mi blízké. Chci být otevřená ředitelka pro svůj tým.
DUHA má za sebou dlouhou historii. Jak hledáš rovnováhu mezi kontinuitou a potřebou změn? Je to i o navázání na dlouhou etapu, po kterou tady byla ředitelkou Eva Brožová. Jak na tomhle stavíš? Je něco, co sis z období předávání role od Evy Brožové vědomě odnesla a co tě v roli ředitelky dodnes ovlivňuje?
Je to i jedna z našich zásad, že stavíme na tradici a rozvoji. To, co mi dává smysl a považuji za stále hodně silné a je navázané na náš přístup a hodnoty, to se snažíme zachovávat. Protože kdykoliv bychom to chtěli změnit, tak se stejně k tomu vrátíme a zjistíme, že to prostě funguje, a že je to dobrý.
A pak jsou samozřejmě věci, které se měnit musí, protože už nefungují. Jsou to různé procesy, které jsme se snažili teď nějakým způsobem digitalizovat, modernizovat. Chceme i musíme, abychom zefektivnili práci lidí a mohli nabrat mladé lidi, kteří už jsou zvyklí úplně na něco jiného.
Takže každou věc hodnotím i z těchto úhlů pohledů. Dám příklad, třeba systém individuálního plánování a přístup, který v DUZE máme, jako je systemický přístup, pomoc a kontrola, tak to se nám opakovaně ukazuje jako něco, co nám dává smysl a co fakt používáme při každodenní práci.
DUHA tento přístup používá roky.
Ano, používáme ho roky. A jsou na tom založeny naše hodnoty, naše poslání, protože systemika je založená i na spolupráci, na tom, umět profesionálně s klientem domluvit zakázku, umět se podívat s klientem na to, co sám zvládne, v čem je kompetentní a v čem potřebuje větší pomoc anebo kontrolu pracovníka. Takže to si myslím, že se nemění, protože je to něco, co klienti potřebují. A pak jsou věci, které samozřejmě měníme, což jsou takové ty běžné procesy, jako zavedli jsme e-mailové adresy pro pracovníky, Teamsy a bavíme se i o používání AI. To jsou věci, které dávají smysl a které se musí měnit.
A pro klienty? Jsou tam nějaké větší posuny pro klienty?
Myslím si, že bychom se měli u klientů také více zaměřit na podporu jejich digitálních kompetencí, aby měli možnost jít s dobou. To je podle mě oblast, kde máme ještě rezervy. Procesy, které máme nastavené, by se daly v tomto směru ještě lépe přizpůsobit době i potřebám klientů.
Co si pod tím můžeme představit konkrétně?
Třeba aby klient uměl používat google kalendář pro své potřeby., Takové ty běžné věci, samozřejmě ne plošně pro všechny, ale pro klienty, kteří to zvládnou.
Rok 2025: stabilizace, změny a každodenní realita služeb
Když se ohlédneš za uplynulým rokem 2025, co považuješ za nejdůležitější momenty nebo posuny pro DUHU? Na co může být podle tebe organizace – a její zaměstnanci – hrdá?
Myslím si, že jsme se v uplynulém roce hodně zaměřovali na nábor nových klientů. Velkou cestou prošlo Centrum denních služeb, kde udělali opravdu obrovský kus práce a podařilo se jim přijmout mladé klienty. To považuji za hodně důležité.
V Chráněném bydlení mi přijde zásadní, že se služba během roku stabilizovala. Stabilizoval se užší tým vedení a celkově se situace trochu uklidnila. Předtím tam panovaly velké obavy a frustrace spojené s fluktuací na pozici asistentů, velký stres a strach z toho, jak vlastně službu dlouhodobě zajistit. Zároveň tam stagnoval prostor pro rozvoj, protože byli pracovníci hodně zahlcení každodenní praxí.
Podobnou situaci zažívala i služba Podpora samostatného bydlení. I tam se výrazně projevila fluktuace a měli jsme velké obtíže sehnat nové zaměstnance. V takové situaci je pak každodenní fungování hodně náročné.
Byla fluktuace v sociálních službách spíš celospolečenský problém?
Je to celospolečenská věc. Týká se to, myslím si, velkého množství poskytovatelů sociálních služeb.
A co bys označila za úspěchy roku 2025?
V loňském roce jsme se hodně zaměřovali na onboarding nových zaměstnanců, a to považuji za velký úspěch. Výrazně jsme zmodernizovali procesy, které jsou důležité pro nábor pracovníků. Zároveň jsme se podívali na pozici personalistky, kterou jsme také zmodernizovali – rozšířili jsme její kompetence i úvazek. Věřím, že tohle všechno bude větší podporou pro zaměstnance. Udělali jsme spoustu kroků, které nám podle mě můžou alespoň částečně pomoct. Samozřejmě si uvědomuji, že ten problém se tím úplně nevyřeší, protože je dlouhodobý.
Kam směřujeme dál: rok 2026 očima ředitelky
S čím DUHA vstupuje do roku 2026?
Myslím si, že jsme se v poslední době hodně zpětně dívali na poskytování našich služeb. Když dám příklad Chráněného bydlení, tak jsme se vraceli k tomu, jak služby fungují a kam se vlastně posouvají. A není to otázka jen posledního roku, ale spíš několika posledních let.
Mám pocit, že jsme se hodně posunuli v individualizaci služeb pro klienty. Dřív třeba, uvedu příklad – v bytě byli tři klienti, byla tam společná asistence a úkony byly rozdělené. Teď se snažíme jít mnohem víc individuálně. Každý klient má část služby asistenci skutečně sám pro sebe, asistent je tam primárně pro něj.
Posunuli jsme se tak z komunitního chráněného bydlení zase o kus dál k větší individualitě a samostatnosti klientů. A to mi přijde hodně důležité zmínit.
Na co se chce DUHA v následujícím období nejvíc soustředit?
Myslím si, že hodně důležité je soustředit se na naši firemní kulturu. Tu jsme si v loňském roce ukotvili, popsali jsme si, co je pro nás důležité, ale teď je potřeba si to znovu připomínat a opravdu tím žít. Aby všichni věděli, co DUHA je, co dělá a proč, a jak to dělá.
Stavíme třeba na otevřenosti a myslím si, že zpětná vazba je pro pracovníky hodně důležitá. Udělali jsme v tom velký kus práce, popsali jsme procesy, ale teď se je musíme naučit žít v praxi. A to není jednoduché, protože dávat zpětnou vazbu se člověk taky musí učit. Je to výzva a práce sama na sobě. Tohle nás určitě čeká i v příštím roce. Zároveň máme stanovené strategické plány a cíle – celkem tři – a těm se chceme věnovat. Ty pak představíme ve Výroční zprávě za rok 2025.
Je něco, co bys chtěla vzkázat zaměstnancům do nového roku – ať už jako poděkování, nebo jako společný směr?
Chtěla bych zaměstnancům vzkázat, že jsme tady pro ně. Že jsme místem, které je sice zaměstnáním, ale snažíme o velmi příjemnou atmosféru. Ať se nebojí chodit se zpětnou vazbou, ať se nebojí přijít říct co potřebují, co jim třeba chybí nebo to, co se jim líbí. Myslím si, že je to důležité pro nás všechny. Zároveň bych jim chtěla vzkázat, ať si užívají každý den a snaží se být trochu v klidu. V dnešní době je to i celospolečensky hodně náročné, a o to důležitější je najít si místo – ať už v práci, nebo ve volném čase – kde se budou cítit dobře.
O energii, sdílení a vděčnosti
Ráda bych se zeptala, kde je to tvoje místo, kde se cítíš dobře, v klidu a čerpáš energii pro tuhle náročnou práci? Jakou roli v tom hraje rodina nebo lidé kolem tebe? A když máš chvíli jen pro sebe, čemu ji nejraději věnuješ?
Určitě je to moje rodina a můj domov. Bez toho bych to nedala. I když se mi práce a osobní život hodně prolínají. Na téhle pozici to vlastně ani nejde úplně oddělit. Na DUHU myslím pořád, nejde to úplně vypnout.
Máš nějakou cestu, která ti pomáhá udržet rovnováhu?
Ano, určitě. Jsou to víkendy, procházky, povídání si s dětmi. A dovolené. Na dovolené se snažím opravdu odpočívat. I když… občas na pláži odepíšu na e-mail (smích), ale snažím se vypnout.
Role ředitelky může být hodně osamocená. Co tě v ní povzbuzuje a kde hledáš oporu?
Myslím si, že v poslední době je tady hodně příjemná atmosféra. Potěší mě, když přijdu do práce a jen si s někým prohodím pár slov. Člověk pak ví, že na to není úplně sám a že tady má lidi, na které se může obrátit.
A pokud se týká širšího okolí, vím, že vloni jsi absolvovala mastermind, který organizoval Svět neziskovek. Získala jsi podporu i tam?
Ano, byl to skvělý mastermind pro ředitele.
Našla jsi tam tedy prostor, kde můžeš sdílet radosti i starosti?
Bylo to moc fajn, protože jsme se shodli, že tahle pozice je opravdu těžká a že je důležité umět to sdílet s někým, kdo je ve stejné roli. Mně osobně to hodně dalo a líbilo se mi, že jsem mohla čerpat z moudrosti dalších lidí. Bohužel, jak to tak chodí, jsme se od té doby osobně neviděli. Máme ale online skupinu, a když je potřeba, můžeme si napsat.
Považuješ tedy sdílení za důležité. Máš i nějakou DUZE blízkou organizaci, se kterou se potkáváme?
Jednou z nich je například Pohoda. Sdílíme zkušenosti s paní ředitelkou, jejich pracovníci navštívili naše Centrum denních služeb, my jejich denní stacionář. Vyměňujeme si zkušenosti a snažíme se domlouvat i stáže pro pracovníky, aby viděli, jak to funguje jinde a mohli si přivézt nové inspirace.
Blížíme se k závěru našeho povídání. Jak bys popsala svoji práci v DUZE jednou větou?
Každý den může být překvapením.
A na co se v nejbližší době v souvislosti s DUHOU těšíš?
Těším se na Dobrou praxi, která nás čeká 18. února. Je to vždycky prostor se zastavit a připomenout si, že děláme dobrou práci. Protože ta práce je o klientech – o tom, že se s podporou dalších lidí mohli někam posunout, něco zažít, něco získat. Je strašně důležité to slyšet a připomenout si to navzájem, inspirovat se napříč službami.
Je na závěr ještě něco, co bys chtěla říct?
Chtěla bych poděkovat Evě Brožové, která byla ředitelkou Společnosti DUHA v letech 1992–2022. To, co dnes v DUZE je, je z velké části její zásluha. Spoustu věcí jsem se od ní mohla naučit. Chci jí poděkovat za to, že DUHA je díky ní stabilní a stojí na hodnotách, na kterých dnes dál stavíme a v kterých pokračujeme. To mi přijde strašně důležité.
Vzala sis něco třeba z jejího stylu vedení?
To asi ani úplně nejde, každý máme svůj styl, který nám osobnostně vyhovuje a já si ten svůj ještě mapuji, hledám a učím se, ale obdivuji ho a chci toho někdy dosáhnout.
Děkuji za rozhovor a přeji DUZE i tobě dobrý rok 2026.
Margita Losová
manažerka pro rozvoj organizace a PR, péče o dárce
