Když se řekne firemní kultura, mnoho lidí si představí hodnoty napsané na webu, pravidla v příručce nebo strategické dokumenty. Já ji ale vnímám mnohem jednodušeji. Firemní kultura není něco, co visí na zdi. Je to to, co žijeme každý den. Je vidět v drobných krocích, v běžných situacích a v tom, jak se k sobě navzájem chováme.
Je vidět v pozdravu na chodbě. V tom, že se zeptáme kolegy, jak se má, a odpověď nás skutečně zajímá. V tom, že si umíme poděkovat, společně se zasmát, ocenit práci druhého nebo nabídnout pomoc ve chvíli, kdy je jí potřeba. Ale také v tom, že si dokážeme otevřeně říct, co se nám nedaří a co bychom mohli udělat lépe, jinak.
Právě schopnost dávat a přijímat zpětnou vazbu považuji za jeden z nejdůležitějších prvků zdravé firemní kultury. Velkou inspirací je pro mě Kim Scottová, autorka knihy Radikální otevřenost. Popisuje jednoduchý příklad: když má někdo na sukni nebo kalhotách viditelný flek, většina lidí si ho všimne, ale raději nic neřekne, aby druhého neuvedla do rozpaků. Jenže skutečná péče o druhého člověka znamená, že mu to s respektem a laskavostí řekneme. Ne proto, abychom ho kritizovali, ale proto, že nám na něm záleží. Stejně funguje i pracovní zpětná vazba. Když nám záleží na kolezích, pomáháme jim růst. Otevřenost bez respektu zraňuje. Respekt bez otevřenosti zase neposouvá. Potřebujeme obojí. Mimochodem, knihu Radikální otevřenost bych doporučila každému, kdo vede lidi, pracuje v týmu nebo chce lépe komunikovat. Nabízí mnoho praktických příkladů, které lze snadno přenést do každodenní práce i běžného života.
V DUZE je pro mě firemní kultura také úzce spojená s tím, jak přistupujeme ke klientům. Nezačínáme otázkou: „Jak by to mělo být?“ nebo „Co by klient měl dělat?“. Začínáme otázkou: „Co si klient přeje?“ a „Jaké jsou jeho možnosti?“. Zajímají nás jeho potřeby, přání a cíle. Současně hledáme řešení, která jsou reálná vzhledem k možnostem klienta, asistenta i organizace. Nesoudíme, neškatulkujeme a nehledáme univerzální návody. Hledáme cesty. Každý člověk je jedinečný a zaslouží si individuální přístup.
Stejný princip se snažíme uplatňovat i uvnitř organizace. Víme, že každý z nás je jiný. Má jiné zkušenosti, pracovní styl, silné stránky i životní příběh. Někdo vnímá svou práci jako poslání, jiný jako zaměstnání. A obojí je v pořádku. Důležité je, abychom se k sobě chovali slušně, respektovali nastavená pravidla a odvedli kvalitní práci. Právě na těchto každodenních rozhodnutích stojí kultura organizace mnohem víc než na velkých prohlášeních.
Práce v neziskové organizaci pro mě není jen zaměstnání. Je to příležitost být součástí něčeho, co má přesah a smysl. Každodenní činnosti, které vykonáváme, pomáhají lidem žít život podle jejich představ. Někdy jsou to malé kroky, které na první pohled nemusí být vidět. Právě z nich ale vznikají velké změny.
Součástí firemní kultury je pro mě také respekt k organizaci samotné. K jejímu poslání, hodnotám, pravidlům i možnostem. V pomáhajících profesích je přirozené chtít pomoci každému a vyjít vstříc všem přáním. Zároveň si ale musíme umět přiznat, že nejsme továrna na sny. Jsme profesionální sociální služba.
Profesionalita pro mě neznamená jen odborné znalosti nebo dodržování legislativních povinností. Znamená schopnost spojovat lidskost s odpovědností. Naslouchat klientovým přáním, ale zároveň otevřeně mluvit o možnostech a limitech. Hledat řešení, ale také umět říct, když něco není možné nebo by to nebylo bezpečné. Profesionalita znamená opírat se o zkušenosti, etické principy, standardy kvality a zdravý úsudek. Znamená nést odpovědnost za svá rozhodnutí a poskytovat službu tak, aby byla pro klienta skutečně přínosná.
Každá organizace má své hranice. Má omezené zdroje, kapacity i odpovědnost vůči klientům, zaměstnancům a společnosti. Nemůžeme zachránit každého a nemůžeme bezbřeze plnit všechna přání. To ale neznamená, že rezignujeme na pomoc. Naopak. Hledáme způsoby, jak podpořit člověka v tom, co je pro něj důležité, a zároveň zachovat kvalitu, smysl a udržitelnost služby. Jak v DUZE často říkáme: Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.
Firemní kulturu proto vnímám jako celek. Jako způsob, jak spolu mluvíme, pracujeme, řešíme problémy, respektujeme se a podílíme se na rozvoji organizace. Není to jednorázový projekt ani dokument. Je to každodenní práce nás všech.
A právě v tom vidím sílu DUHY. Ne v dokonalosti, ale v tom, že se snažíme hledat cesty, učit se z chyb, zachovat si lidskost a současně neztrácet profesionalitu. Protože firemní kultura není to, co o sobě říkáme. Firemní kultura je to, co každý den děláme. A já jsem ráda, že ji v DUZE můžeme společně tvořit právě takto.
Michaela Chromá
ředitelka Společnosti DUHA