Dobrovolnictví nemusí znamenat nic velkého ani složitého. Někdy stačí být chvíli součástí běžného života druhého člověka, zajít na kávu, projít se nebo si jen povídat. V Chráněném bydlení Společnosti DUHA hledáme dobrovolníky, kteří chtějí trávit čas s lidmi se znevýhodněním, poznat je bez předsudků a zjistit, že na dobrovolnictví není potřeba být odborník. Stačí chuť poznat druhého člověka.
Dobrovolnictví přináší „obyčejný“ lidský vztah. A právě v tom je jeho síla a hodnota.
Co když dobrovolnictví není tak složité, jak si někdy představujeme? Co když někdy znamená prostě jen být chvíli součástí něčího dne. Zajít na kávu, jít na koncert, povídat si cestou tramvají nebo při procházce. Mít s kým sdílet obyčejné chvíle, které většina z nás bere jako samozřejmost.
Dobrovolníky, kteří mají chuť toto sdílet, právě teď hledáme v Chráněném bydlení Společnosti DUHA. Abyste se stali dobrovolníkem, nemusíte být odborník v sociálních službách. Nemusíte mít speciální zkušenosti ani spoustu volného času. Důležitá je chuť poznat druhého člověka a být chvíli součástí jeho běžného života. Důležití jste vy a vaše chuť pomáhat druhým.
Možná vás při slově dobrovolnictví napadne něco velkého, náročného nebo trochu nejistého. Jenže dobrovolnictví v Chráněném bydlení je často překvapivě obyčejné a právě v tom může být jeho síla.
Kdo jsou tedy lidé, kterým byste mohli pomáhat dělat život pestřejší? Lidé, kteří využívají službu Chráněné bydlení, žijí svůj běžný život. Někteří chodí do práce, mají své koníčky, starosti, přání i oblíbená místa. Potřebují podporu v některých oblastech života, ale stejně jako kdokoliv jiný chtějí mít kolem sebe vztahy, zážitky a lidi, se kterými mohou trávit čas.
A právě tady může mít dobrovolník velký smysl.
„Pracovník DUHY klienta podporuje v tom, aby zvládal běžný život a byl co nejvíc samostatný. Dobrovolník ale může přinést něco jiného. Čas navíc, společnost. Možnost zajít někam ven nebo dělat věci, na které pracovní prostor přirozeně není,“ vysvětluje důležitou roli dobrovolníka Vít Čapek, vedoucí Chráněného bydlení Společnosti DUHA.
Dobrovolník tak nenahrazuje sociální službu. Nepřebírá odpovědnost za klienta a nemusí „něco odborně umět“. Přináší něco, co se plánuje hůř, ale bývá stejně důležité, lidský vztah.
„Každý člověk potřebuje vztahy, blízkost a pocit, že někam patří. Dobrovolnictví vnímáme jako možnost rozšířit svět našich klientů o běžné lidské kontakty a společně sdílený čas,“ doplňuje Michaela Chromá, ředitelka Společnosti DUHA.
„Kdo jsou lidé, se kterými budete trávit čas? Budu si umět povídat?“ A další otázky, které si možná kladete.
Možná vás napadá otázka, kterou si klade skoro každý, kdo o dobrovolnictví teprve přemýšlí:
Budu si umět povídat? Nebudu něco dělat špatně? Kdo jsou lidé s mentálním znevýhodněním? Co když si nebudeme rozumět?
Jsou to přirozené otázky. A vlastně docela běžné. Lidé, kteří žijí v Chráněném bydlení Společnosti DUHA, jsou lidé se znevýhodněním, kteří potřebují v některých oblastech života větší podporu. Jinak jsou ale každý úplně jiný. Možná svět vnímají trochu jinak, ale zároveň řeší úplně obyčejné věci.
„Často máme pocit, že člověk se znevýhodněním bude úplně jiný, že nebudeme vědět, co říct nebo jak se chovat. Jenže pak zjistíte, že řeší podobné věci jako my všichni,“ zmírňuje obavy Marie Brožová, sociální pracovnice a metodička Chráněného bydlení Společnosti DUHA.
Jana Návarová, sociální pracovnice a metodička Chráněného bydlení Společnosti DUHA doplňuje: „Neexistuje jeden typ klienta DUHY. Každý člověk má jinou povahu, jiné zájmy, tempo komunikace i představu o tom, co mu dělá radost.“
Možná budete někdy potřebovat trochu víc trpělivosti. Někdo potřebuje více času na odpověď. Někdo ocení jednoduchost a přímost. A někdy chvíli hledáte společnou řeč, úplně stejně jako když poznáváte nového člověka kdekoliv jinde.
Dobrá zpráva je, že na to nebudete sami. Než dobrovolnictví začne, pracovníci DUHY vás s člověkem, se kterým byste mohli trávit čas, nejprve seznámí. Potkáte se společně, poznáte se, popovídáte si a zjistíte, jestli to dává smysl oběma stranám. Dobrovolnictví v DUZE může vypadat překvapivě obyčejně. A možná právě proto funguje.
„Často stačí být prostě sám sebou a chtít klienta poznat.“
Marie Brožová, sociální pracovnice a metodička Chráněného bydlení Společnosti DUHA
Kladete si otázku: A co když to nezvládnu? Pokud vás to napadlo, nejste sami.
„Lidé mají někdy pocit, že musí něco speciálního umět. Ve skutečnosti je ale důležité hlavně chtít druhého člověka poznat a mít respekt,“ vysvětluje Jana Návarová.
„Často stačí být prostě sám sebou a chtít klienta poznat,“ upřesňuje, jak se s klientem sblížit, Marie Brožová.
Nemusíte vědět všechno předem. A nebudete na to sami.
Nikdo od vás nebude čekat, že budete odborník na komunikaci nebo budete mít odpověď na všechno. Stejně jako v každém novém vztahu chvíli trvá, než se poznáte.
„Pomáhá dát druhému člověku čas, mluvit jednoduše, nebát se zeptat a nesnažit se být dokonalý,“ doplňuje Petra Koláčková, manažerka kvality Společnosti DUHA.
Kdo vás procesem provede.
Začíná se obyčejným rozhovorem. Řeknete si, co vás k dobrovolnictví přivedlo, kolik času máte, co vás baví a jak byste si dobrovolnictví představovali. Pak přichází na řadu společné setkání. Vy, klient a pracovník DUHY. Poznáte se, dáte si čas a zjistíte, jestli vám společný čas dává smysl.
Celým procesem vás provede Marie Brožová, sociální pracovnice a metodička Chráněného bydlení: „Nikdo na to u nás není sám. Když si dobrovolník není jistý nebo potřebuje podporu, jsme tu pro něj.“
Když jsme sami byli dobrovolníky a co může dobrovolnictví změnit
Možná vás překvapí, že lidé, kteří dnes v DUZE dobrovolnictví koordinují nebo podporují, si jím sami prošli. Jejich příběhy vás mohou už nyní inspirovat.
Marie Brožová, sociální pracovnice a metodička při studiu docházela do domova seniorů. Ze začátku měla obavy, jestli si bude mít co se seniory říct, ale nakonec vznikl hezký vztah, založený na „obyčejném“ společně stráveném čase.
„Já jsem určitou dobu chodila jako dobrovolnice do domova seniorů k paní, která už neměla rodinu, bylo jí přes 90 let. Trávily jsme spolu asi dvě hodiny času týdně. Bylo až překvapivé, kolik témat jsme zvládly najít, ačkoliv jsem se bála, že rozhovor může být náročný. Příjemné i náročné bylo to, že se po domově, kde paní bydlela rychle rozkřiklo, že paní má dobrovolnici a ráda si povídá a zanedlouho mě přišlo navštívit více klientek domova, které taky chtěly popovídat a posedět. Tak jsme poté někdy seděly na chodbě u kávy a povídaly si třeba ve čtyřech. Pro paní to byl zase důležitý sociální kontakt i s dalšími klientkami domova.“
Jana Návarová, sociální pracovnice a metodička se věnovala jako dobrovolnice dětem a dospívajícím. Dodnes s některými zůstala v kontaktu.
„Jako dobrovolník jsem doučovala několik let děti ze sociálně slabých rodin, v rámci projektu Sanace rodin pro Poradnu pro občanská a lidská práva. Už je to mnoho let, ale na Facebooku jsem s dětmi v kontaktu dodnes, sdílí se mnou fotky svých dětí. Mým úkolem bylo pomáhat jim s domácími úkoly a naplňovat jejich volný čas. Ráda na to vzpomínám, líbila se mi možnost zlepšit jim trochu příležitost v tom, aby uspěly v životě a také mě bavil čas s nimi. Dodnes mě hřeje pocit, že chtějí být v kontaktu a sdílet se mnou, jak žijí.“
Vít Čapek, vedoucí Chráněného bydlení vzpomínky na dobrovolnictví pracovníků DUHY uzavírá:
„Dobrovolnictví mi osobně přineslo dobrý pocit z toho, že jsem někomu pomohl, strávil s ním čas, popovídal si. Naučil jsem se tím, že i popovídání si a sociální kontakt mohou být významnou hodnotou.“
Člověk někdy zjistí, že největší hodnotu má úplně obyčejný čas. Dobrovolnictví nemusí změnit celý svět. Někdy ale může změnit jedno odpoledne, jeden vztah nebo nabídnout pocit, že na věci nejsme sami. Stačí být přítomný a mít opravdový zájem.
Možná už teď víte, že to chcete zkusit
Možná vás dobrovolnictví láká, ale ještě si nejste jistí. To je v pořádku. Na sociálních sítích Společnosti DUHA budeme dobrovolnictví v Chráněném bydlení postupně přibližovat. Budeme odpovídat na otázky, sdílet zkušenosti a ukazovat, jak dobrovolnictví vypadá doopravdy. Postupně vám přiblížíme i konkrétní přání lidí z Chráněného bydlení, kteří hledají někoho, s kým budou moct sdílet kousek svého běžného života.
Pokud už teď víte, že vás dobrovolnictví láká, nemusíte čekat. Ozvěte se Marii Brožové, sociální pracovnici a metodičce Chráněného bydlení Společnosti DUHA, a domluvte si nezávazné setkání. Jak jsme již řekli, nemusíte vědět všechno předem. Stačí chuť poznat druhého člověka.
Zkuste si dobrovolnictví na chvíli představit
Víte toho teď o dobrovolnictví možná mnohem víc. Další otázky vám ráda zodpoví Marie nebo Jana, a to nejdůležitější člověk často zjistí až ve chvíli, kdy to sám zažije.
Zkuste si to na chvíli představit.
Třeba člověka, který se celý týden těší, že s někým zajde na zákusek do cukrárny v okolí jeho bydliště.
Zajdete na výstavu nebo do divadla a o společném zážitku si popovídáte.
Můžete být i dobrovolníkem někoho, kdo by rád vyrazil občas na sportovní utkání, objevil nové místo ve městě nebo si po práci naplánoval výlet na sobotu, ale potřebuje pomoc s vyhledáním tipů a trasy na počítači. Nebo potřebuje předtím trasu malého výletu nacvičit.
Jiný klient potřebuje pravidelně doma cvičit, ale sám se k tomu nedonutí. Zacvičili byste si s ním?
Někdo by prostě jen rád šel s někým na obyčejnou procházku do parku, zahrál si doma Člověče, nezlob se! nebo stolní fotbálek.
Představte si něco, co se může zdát samozřejmé, ale když na to člověk není sám, může to znamenat opravdu hodně.
A možná zjistíte, že to není jen o tom, co přinesete vy jemu. Ale i o tom, co přinese společně strávený čas vám. Nový pohled na svět, humor, obyčejnou radost nebo pocit, že jste se na chvíli stali součástí běžného života druhého člověka.
Sledujte nás i na sítích, ať vám nic neunikne. Dobrovolnictví má mnoho podob. I to vaše bude originální. Možná zjistíte, že právě takové dobrovolnictví jste dlouho hledali.
Margita Losová
manažerka pro rozvoj organizace a PR, péče o dárce
Děkuji za spolupráci všem respondentům v článku.