Novoročenky mi otevřely cestu k DUZE

Z dlouholeté dárkyně se Lucie Dujardin-Bazier stala předsedkyní správní rady – DUHU zná opravdu zblízka.

„Pomáhat by měl každý, kdo jen trochu může,“ říká Lucie Dujardin-Bazier, která už přes osm let podporuje Společnost DUHA. Zaujal ji nejprve projekt Novoročenky pomáhají, jehož je pravidelnou dárkyní, ale jak sama říká „Novoročenky mi otevřely cestu k DUZE“. Z pravidelné dárkyně se postupně stala členkou správní rady a dnes stojí v jejím čele. V rozhovoru mluví o tom, jak k dárcovství vede i své děti, jak motivovat ostatní a také o tom, jak své profesní zkušenosti využívá ve prospěch DUHY.

Lucie, jaké bylo Vaše první setkání s DUHOU?

DUHU jsem našla jednoduše na internetu. Když jsem založila firmu (pozn. Aspira Recruitment s.r.o.), a měla jsem už více klientů, chtěla jsem je v období Vánoc nějak obdarovat. Začali jsme běžnými dárky, ale já jsem brzy hledala něco, co by mělo nějakou přidanou hodnotu. Zadala jsem do vyhledávače něco jako novoročenky s pomocí a našla DUHU. Takže první seznámení s DUHOU bylo přes charitativní projekt Novoročenky pomáhají. Novoročenky mi otevřely dveře do oblasti, která pro mě byla doposud nová. Do oblasti, kde bych já sama mohla pomoct. Díky novoročenkám jsem poznala svět lidí s mentálním znevýhodněním.

Jsem moc ráda, že Vás projekt Novoročenky pomáhají zaujal a že jej podporujete dlouhodobě, to je pro DUHU nesmírně důležité. Jaká byla Vaše další cesta poznávání témat DUHY? Byla DUHA první neziskovou organizací, kterou jste si vybrala pro podporu?

Ne, podporovala jsem více organizací, ale s tématem lidí s mentálním znevýhodněním jsem se tolik nepotkávala. Byla jsem zaměřená jedním směrem, asi podobně jako hodně lidí – někdo podporuje děti, někdo zvířata, někdo dospělé lidi. Nemůžeme všichni podporovat všechno, takže já jsem byla zaměřena na podporu zvířat. A projekt Novoročenky mi otevřel jiné obzory. Začala jsem se víc zajímat o toto téma, které pro mě bylo nové. Přiznám se, že jsem byla překvapená, že existují služby typu center denních služeb, kam klienti mohou přijít dopoledne, potkat se, něco tvořit a někdo se jim odborně věnuje.

Potom jsem byla překvapená, že existuje podporované bydlení a chráněné bydlení. Já jsem si myslela, že lidé s mentálním znevýhodněním vůbec nemůžou bydlet sami. Zjistila jsem, jak je skvělé, že existují byty v běžné zástavbě, kam se můžou nastěhovat a že jim někdo chodí pomáhat a jsou tak začleněni do společnosti. Moc mě to potěšilo, překvapilo a přišlo mi to skvělé. Říkala jsem si, že by se o tom mělo vědět víc. Když jsem o tom nikdy neslyšela já, určitě to uniká i dalším lidem, kteří nevědí, že i do této oblasti je potřeba směřovat podporu a že existují takové pěkné projekty. Projekty, které pomáhají lidem s hendikepem žít samostatný, plnohodnotný život.

Ano, pomáhají jim žít doslova běžný život. Klienti mají adekvátní podporu podle individuálních potřeb, „šitou na míru“ a o svém životě mají právo rozhodovat.

A to je skvělé, že nejsou v ústavech, jsou součástí společnosti a mají adekvátní podporu. Mají se v DUZE na koho obrátit s žádostí o pomoc, o radu. Nejsou na věci a situace sami, když je třeba.

Myslíte, že i novoročenky mohou v šíření tématu podpory lidí s mentálním znevýhodněním pomoct?

Je to vlastně paradox, ale mohou. Obyčejná novoročenka, pro někoho je to kus papíru, který dostane a vyhodí do koše. Ale myslím, že s touto to tak nebude, protože na ní uvidí krásný obraz, zaujme ho, kdo obraz maloval a podívá se pak i na vaše webové stránky. A na nich už se dozví všechno k tématu, jsou to otevřené dveře k probuzení zájmu a třeba i finanční podpoře.

Takže u Vás doma je už sbírka obrazů?

Doma je sbírka obrazů, většinou zdobí dětské pokoje a jeden mám i v kuchyni. Přinesla jsem pár obrazů, které jsou pro mě důležité. Třeba tento první, já v něm vidím vánoční strom, který je neskutečně barevný a optimistický a myslím si, že když naši klienti dostali novoročenku s takto barevným obrazem, tak jim to rozzářilo adventní období. Takhle jsem to vnímala. Ten je pro mě první, symbolický a pro mě nabíjející energií. Pro mě je to stále krásný projekt, který stojí za to podporovat.

Jak jste řekla už na začátku, i Vám otevřely Novoročenky cestu do DUHY. Já tohle velmi ráda slyším, protože to byl jeden z cílů projektu Novoročenky pomáhají, otevřít zájem o téma. A díky Vám se dozvídám, že to funguje.

Rozpovídaly jsme se a šly rovnou k tématu dárcovství, ale mohla bych Vás ještě poprosit o krátké představení? Kdo je Lucie Dujardin-Bazier?

Třináct let podnikám a vedu personální agenturu, kterou jsem založila. Mým životním naplněním je to, že hledáme pro lidi zaměstnání a pro zaměstnavatele vhodné zaměstnance. Máme klienty, kteří nás poptávají s nabídkou zaměstnání a my jim hledáme ty správné lidi na ty správné pozice. Celý život pracuji s lidmi a baví mě to. Celý proces je o trpělivosti a o naslouchání, protože člověk chce nejen vyhovět klientovi, pro kterého pozice obsazujeme, ale chce najít i tu pravou práci pro daného člověka. Záleží mi na tom, aby v ní našel naplnění a dlouhodobou zastávku, ne jenom krátkou životní epizodu.

Ale to je takový nekončící kolotoč.

Je to nekončící kolotoč. A i ve své profesi se setkávám se znevýhodněnými skupinami ve společnosti. Na pracovním trhu takové skupiny jsou. Jsme společnost, kde je nejméně zkrácených a flexibilních úvazků, například.

Teď jste se dotkla tématu, kterým se Společnost DUHA také zabývá. Před třinácti lety založila Společnost DUHA sociální firmu Duhová prádelna. A ta vlastně vznikla, kromě dalších cílů, i z potřeby zaměstnávat naše klienty. Brzy ale nabídla pracovní místa i lidem se zdravotním znevýhodněním. A od nich víme, že příležitostí získat zaměstnání, máte-li znevýhodnění, je velice málo.

Byla jste někdy v naší Duhové prádelně?

Duhovou prádelnu sleduji pouze na Instagramu, na Facebooku, chci ji určitě navštívit. Ale dobře, že jste to zmínila. Protože to, že má DUHA sociální firmu, bylo další téma, kterým mě vlastně nadchla. Protože velmi málo zaměstnavatelů se chce zaměstnáváním lidí se znevýhodněním zabývat. Nechtějí se bohužel zabývat ani zkrácenými úvazky, flexi úvazky, protože téma zaměstnávání lidí s hendikepem je na okraji jejich pozornosti. Často se s tím setkávám.

Právě proto si myslím, že sociálních podniků by mělo být mnohem víc.

Mělo by jich být mnohem víc, nebo by zaměstnávání lidí s hendikepem mělo být aspoň víc podporované státem.

Vás vedlo dlouholeté dárcovství, přátelské propojení s DUHOU a vzájemné sympatie k tomu, že jste dnes ve funkci předsedkyně správní rady Společnosti DUHA. Dá se říct, jak Vás tato spolupráce obohatila, co Vám dává?

Mě ta spolupráce těší. Chci více pronikat do toho, jak DUHA funguje. Stát se členkou správní rady nebo předsedkyní, byl nějaký přirozený krok od mého zájmu o DUHU a dlouhodobého dárcovství. Jsem DUZE připravena pomoci i svými odbornými znalostmi z oblasti HR.

Členkou a pak předsedkyní správní rady jste už tři roky. Vnímáte teď DUHU jinak než na začátku?

Čím více jsem s DUHOU, tím více pronikám do složitosti všech aspektů práce neziskové organizace. Nevidím už jenom projekty a benefice, ale chápu, jak funguje nezisková organizace jako celek. Vnímám problémy, které je třeba řešit, ať už finanční nebo personální. Personální problematika je mi blízká a tam jsem nabídla svoji pomocnou ruku a nacházím zde společná témata s paní ředitelkou Michaelou Chromou. O této tématice jsme vedly debaty a hledaly řešení, která by DUZE pomohla. Je to velké téma, protože práce v sociálních službách není úplně vyhledávaná, a je to obor zbytečně, a částečně i neprávem, stigmatizovaný ve společnosti.

Jak je tento obor vnímán podle Vašich zkušeností, se kterými se setkáváte při náboru?

Že je málo placený, že je to těžká práce jak psychická, tak fyzická, je tam spousta předsudků. Ale dobrá zpráva je, že se to zlepšuje. Podle mě je to povolání budoucnosti, protože populace stárne a o staré lidi se musí někdo starat. Myslím si, že lidé, kteří mají empatii, cítění s lidmi, a k tomu odborné vzdělání, tak nebudou mít nouzi najít zaměstnání. Podle mého názoru tohle jsou povolání, která budou požadovaná v obrovské míře, a budou i lépe finančně ohodnocená. A zároveň jsou vhodná pro lidi, kteří v práci budou nacházet smysl a osobní naplnění.

To jste řekla krásně a doufám, že vizionářsky. Tedy, že prestiž práce v neziskovém sektoru a v sociálních službách stále poroste.

Ano, já také doufám.

V DUZE jsme se v letošním roce zaměřili na propagaci práce lidí v sociálních službách. Zahájili jsme rubriku moje práce v DUZE. V rozhovorech chceme veřejnosti představit zaměstnance DUHY, kteří svoji práci dělají dobře a rádi. Máme za sebou zatím dva rozhovory, ale postupně představíme všechny pozice. Za každou pozicí je samozřejmě konkrétní člověk, takže časem si z archivu článků udělá zájemce lepší představu o tom, jak různorodá ta práce je.

Vraťme se ještě k novoročenkám. Vy jste řekla, že obrazy jsou v pokoji Vašich dcer.
Jak Vaše dcery vnímají, že obraz u nich doma není jen koupený v galerii, ale že za ním stojí příběh a pomoc? Osm let podpory projektu je dlouhá doba, Vaše dcery s Novoročenkami a obrazy vyrůstaly. Takže, jak jste o tom doma všichni mluvili?

My jsme o tom doma částečně mluvili, ale já každý rok, když si chodím přebírat jeden z obrazů, tak jednu z nich vezmu. Pravidelně se mnou chodí na vernisáž a přebírají se mnou obraz. Chci jim ukázat, že existuje trošku jiný svět, který funguje jinak a je závislý na pomoci a empatii druhých. A to jim chci tímto předat. Být pro ně příkladem a vybudovat v nich přirozenost ve smyslu pomáhání slabším.

Chci jim ukázat, že jsou mezi námi i lidé, kteří mají nějaký hendikep a že třeba právě tím, že namalovali tenhle obraz, tak nejenom, že se cítí líp, ale že jsme jim i přispěli k tomu, aby se měli líp. A že takhle by to v životě mělo být. Pomáhat druhým a být příkladem pro ostatní.

Krásné. A měly na to celé nějakou reakci? Možná se jich budeme moct letos zeptat na vernisáží přímo, ale jestli teď můžete vyjádřit jejich pocity Vy?

Myslím si, že je to pro ně úplně jiný svět, úplně jiní lidé. Možná se s těmito lidmi setkávají díky DUZE poprvé, vidí je na vernisáži, vidí videa, jak malují. Je to pro ně zatím jediné místo, kde se s nimi setkávají. Pro mě je to velice důležitý výchovný nástroj, dá se říct. Ukazovat, že tito lidé jsou mezi námi a jsou součástí společnosti.

Ta starší si už uvědomuje, co lidem dává, když mohou malovat obrazy a zažívat respekt díky tomu, co dělají. A ta mladší vidí zatím jen ty barvy a krásné obrazy.

Ale i to je krásné, že se takhle dárcovství ocitlo ve Vaší rodině ve formě, která se dá představit takhle hezky i dětem.

To je super, že to v sobě budou mít od malička. Že se druhým pomáhá.

Vy jste se dneska měla možnost se mnou projít po jednom z našich Center denních služeb na Černém Mostě. Jaké jste měla pocity při procházení jednotlivých místností, ateliérů?

Že bych se ráda také účastnila některých aktivit. Že bych si tu chtěla odpočinout. Protože tady klienti s asistenty dělají aktivity, které mě osobně zajímají a baví. Klienti malují, což já neumím a nedokážu. Možná bych se tady s nimi něco nového naučila. Dělají keramiku, háčkují, pletou, pán píše básně. Mně to přijde inspirativní a milé prostředí. Líbilo se mi tu moc. Samozřejmě si vše neidealizuji. Je mi jasné, že mohou přicházet i obtížnější situace, které je třeba řešit. Ale atmosféra je tu pěkná. Je to podpora v jejich sociálním životě. Ale ty aktivity jsou podle mě zajímavé a podnětné i pro lidi zvenku.

Klienti s Vámi i hodně mluvili.

Ano, a mě to hodně inspirovalo k tomu, že by bylo hezké občas Centrum denních služeb otevřít veřejnosti, uspořádat spolu s klienty nějaký workshop výroby keramiky, výtvarných technik nebo i háčkování. Tolik se toho tady děje.

Děkujeme za inspiraci. Naše Centra denních služeb se veřejnosti otevírají minimálně dvakrát do roka na den otevřených dveří. Ale workshop, to je nápad, rádi to promyslíme. Bylo by to obohacení pro obě strany. Přijdete taky?

Já určitě přijdu i s dcerami, je to tu moc příjemné.

Když byste chtěla někoho motivovat, aby podpořil DUHU, co byste mu řekla?

Aby se zapojil do projektu Novoročenky pomáhají a vybral si obraz a věnoval tak DUZE pár tisíc na rozvoj jejích služeb. Ale co by ho mělo nalákat? Já si myslím, že nejlepší je jít příkladem. V rodině, u svých dětí, ve společnosti. To není o tom, že když člověk dá na sociální sítě informaci o tom, že vás podpořil, že se chce chlubit, že dělá charitu. Ne, takhle já to neberu. Já si myslím, že naopak chce někomu dát příklad, tip a inspiraci, jakým směrem by mohl jít, pokud chce udělat něco dobrého a zároveň se chce dostat do společnosti lidí, kteří dělají něco dobrého a myslí na lidi kolem sebe. Hodně lidí říká, že společnost je zlá a zkažená, a že lidi už na sebe nemyslí a každý si jede jenom po svém a rezignují. Ale na druhé straně jsou lidé, kteří by chtěli být v jiné společnosti, která inspiruje. A DUHA dává tu možnost. I když se člověk stane malým podporovatelem, tak už se dostane do společnosti lidí, kteří dělají dobré věci. Takže když člověk dá svému okolí příklad svým chováním, je to asi to nejvíc, co pro DUHU může udělat.

Novoročenky mi otevřely dveře do pro mě dosud neznámé oblasti – oblasti, kde sama mohu pomáhat. Díky novoročenkám jsem poznala svět lidí s mentálním znevýhodněním. A to se může stát dalším lidem.

To jste řekla krásně, je to velice inspirativní.

Myslím si, že by bylo fajn, kdyby každý člověk, který může, si našel téma a neziskovou organizaci, kterou pravidelně a dlouhodobě podporuje, sleduje její téma. Pak také vidí, kam jeho finance jdou, čemu pomáhají. Může si to ověřit ve výročních zprávách a být si jistý, že jeho peníze pomáhají tématu, které ho zajímá, které je jeho srdci blízké.

Co byste popřála na závěr Společnosti DUHA a jejím klientům?

No, aby tady byli dlouho, dlouhověkost. Aby se DUZE podařilo dlouhodobě fungovat, být podporou pro lidi s mentálním znevýhodněním. A aby se jí povedlo jít s dobou, protože si myslím, že to je důležité, aby nezamrzla v dobách minulých a dokázala nalákat a inspirovat nové klienty a provést je do budoucnosti.

Tohle bylo přání předsedkyně správní rady Společnosti DUHA nebo Lucie?

Já si myslím, že obě si přejeme totéž. Myslím si, že titul nemění nic na mě samotné. A moc bych si přála, aby nás, kteří podporujeme, bylo víc. A aby podpora nebyla jenom jednorázové gesto, ale stala se pravidelnou.

Děkuji Vám Lucie za rozhovor i za Vaši práci pro Společnost DUHA.

Margita Losová
manažerka pro rozvoj organizace a PR, péče o dárce

O projektu Novoročenky pomáhají se dozvíte více na jeho webových stránkách novoročenky-pomahaji.cz
Pokud Vás Lucie Dujardin-Bazier inspirovala, můžete začít rovnou výběrem obrazu, který proměníme ve Vaši novoročenku, v KATALOGU.